Časné vstávání...

Dneska jsem vstávala zase brzo, ostatně jako včera. Kolem sedmé jsem se vypotácela z postele a lehce jsem posnídala. Jela jsem se vybít do posilovny, protože jsem tam byla naposledy před Vánoci a nechci ztratit nejen kondici, ale taky už jsem se úplně potřebovala hýbat, ležení mi nesvědčí. Pokud to není s někým. :o))) No byla jsem tam asi dvě hoďky a docela jsem se zdělala, za což jsem ráda, protože jsem to už potřebovala jako sůl. Potom jsem se celá unavená zase vydala zpět domů. A mimochodem jsem taky doslova ztrhla gelový nehty. Už mě štvaly. Vadily mi při sportu a taky jsem si ani nemohla hrát na kytaru. Takže teď mám ty svý fakt nóbl zničený, ale tak co. Tím jsem si musela projít sama, abych zjistila, že to byla blbost a tak je to se vším. :o)))
Všem přeju šťastnýho Silvestra a do novýho roku splněná přání. :o)))

Včéra návštěvy....ajéje...

Včera jsme zasvětily s mamkou a ségrou celý den návštěvám. Taťka odjel někam na hory a my jsme se vydaly do města. Jenže ráno ještě sestřička musela k doktorovi, protože má děsnou rýmu a jelikož trpí na záněty dutin jako já, tak se tam radši vydala, kdyby něco, že. Takže jsme ji vysadily s mamkou u doktora a jely jsme do města. Já jsem šla koupit kamarádce ještě něco k Vánocům, protože my spolu slavíme Vánoce až později. :o)) No a koupila jsem jí takovej hrníček s kočičkou a ta kočička se odlepila, takže doufám, že mi to taťka spraví. No a pak ještě takovej voňavoučkej pytlíček, výtečnou velmi hořkou čokoládu se zeleným pepřem a jahodami a takovou knížečku milostné poezie. Jelikož moje Anička je dooost emocionálně založená. :o))) No a pak jsem pořád čekala ve městě a najednou mi volalala mamka, že jede pro ségru k doktorovi a ta ještě musela jít na rentgen těch dutin, pro případ, že by tam ten zánět opravdu měla. No a mě se nechtělo čekat takovou dobu ve městě, protože tam zase vyrazili ,,sváteční řidiči" po Vánocích a bylo všude strašně lidí. Takže jsem se rozhodla, že půjdu k tetě Pavlíně pěšky. Protože bydlí kousek za městem a alespoň jsem si udělala hezkou procházku. Odjakživa jí říkám Pavlo a ne teto, protože je prostě jak moje kamarádka, jako další moje starší sestra. No takže jsem přišla celkem promrzlá a dostala jsem hned vánoční čaj s grogem. :o))) Navíc o ni mají uplně úžasného pejska, Bernského salašníka, je to fakt úžasnej méďa, ne jako ten náš blázen. Po chvíli dorazila i mamka se ségrou, takže jsme byly komplet. Předaly jsme si vánoční dárečky a po tom, co jsem se ano musela jsem se natáhnout, protože jsem byla na pokraji kolapsu, :o))) jsme jely na další štaci rovnou k prababičce do pečováku. Tam byla i babička, její dcera. :o))) A babičky byly rády, že ségru taky vidí, když je ve Francii, takže si jí chtěly užít. No a potom jsme celé vyčerpané, přežrané, se sto kily výslužky jely domů, kde jsem započala úklid pokoje, ale ráno jsem chtěla jet brzy do města, tak jsem chtěla jít spát brzy. No brzy....šla jsem asi v jednu.

Koncert...

V pátek jsem byla na Verunky koncertu a bylo tu úplně nádherný. Celou dobu jsem si s ní zpívala a bylo tu super. Potkala jsem tam spoustu známých a jsem ráda, že jsem měla po dlouhé době takhle hezký večer. Taky tam přišel můj brouk pytlík a doufám, že se líbilo i jemu. Nejdřív jsem měla spát u Verunky a Davida, ale jsem moc ráda i přesto jak je mám ráda, že tomu tak nebylo. :o)))
Celej sobotní den jsem tak nějak prospala a večer, když jsem dočetla knížku, což bylo někdy po sedmý, jsem sebou plácla na postel, že se protáhnu a vzbudila mě mamka dneska ráno a to se mnou ještě musela cloumat. :o)))
Dneska asi budu věnovat večer dívánkám v televizi, od toho přece Vánoce jsou, nebo snad ne?! :o)))

Dneska konceeeert

Tak dneska má koncert moje nejlepší kamarádka se svou kapelou Veena. Moc se těším, je to přesně rok, co měli koncert a na tom samém místě. Bude to i zároveň křest nového CD Behing sonic glances. Mooooc se těším, protože tam budu s mým broukem pytlíkem a viděli jsme se naposledy v sobotu, takže se strašně těšííím. Potom přespím u Verunky chalana, abych nemusela tak pozdě v noci domů. :o))

Vánoce jsou za námi...

Taaak a zase už je to za námi. Takové přípravy na to byly a už je to zase pryč. Ale bylo to krásné, alespoň pro mě, to se musí nechat. Ráno, když jsme se vzbudili jsme šli s taťkou do lesa, protože to tak děláme každý rok. Musí se přece nakrmit zvířátka. No bereme s sebou Badíka a ten je celým štěstí bez sebe, že se může proběhnout po lese. Běhal teda jako šílenec, ale měl fakt radost. Udělali jsme si docela dlouho procházku a pak jsme se vrátili domů, kde už jsme měli přichystaný oběd. Odpoledne jsme ještě zajeli na hřbitov a potom už jsme jen doma čekali na Ježiška.
Já jsem si šla dát horkou sprchu a umyla jsem si vlásky a potom, když jsem byla celá vyvoněná jsem koukala na pohádku. :o))))
Okolo sedmé jsme se oblékli do něčeho jiného než pyžam a domácích tepláků s papučemi a zasedli jsme k večeři. Nebudu teda zastírat, že jsem měla kuřecí řízek..no dobře všechnu špínu světa na mě :o)))
Potom jsme šly se sestřičkou čekat na Ježucha a když zazvonil stromeček a lítaly prskavky, tak mi teprve došlo, že jsou tady Vánoce.
Dárky jsme rozbalovali celkem dlouho, ne snad proto, že by jich bylo takové kvantum, ale protože si je ráda rozbaluji pomalu. :o))))
Až vyfotím, co jsem dostala, tak vám to sem dodám. :o)))

Vánoce...

Tak jsme byly se sestřičkou v Praze na vánočních trzích, ale vtipně jsem si s sebou vzala foťák, který měl vybitou bate-ruku a ten sestry nabitý jsme si nevzaly, protože jeden přece stačí, že...
V Praze zas až tak blaze nebylo. Foukal vítr jak na větrné hůrce a pěkně lilo.
No tak jsme byly nejdříve v Luxoru, protože sestřička si potřebovala nakoupit nějaké učebnice a knížky do školy o Evropské unii. Já jsem se pročítala zajímavými knihami o tantrickém sexu a čínském umění milování. No abych pravdu řekla, zajímavé to věci. Potom jsem koukala na nějaké knihy o umění, no musím říct, že Luxor fakt miluju, to je totiž uplně úžasné knihkupectví. Pak jsme si s Moni sedly na kafe a čekaly jsme, jelikož se měla konat autogramiáda nové knihy Martina Michala (pro neználky, manžel Helenky Vondráčočkové), no ale bylo hlavně slíbeno, že přijde i teta Helena, jenže pak jsme se dozvěděli, že Helga nacvičuje nějaký kreace na její vystoupení, takže jsme všichni utřeli. Po této zprávě se půlka lidí zvedla k odchodu, tak je nová kniha zajímala. Byl tam ještě Xaver Veselý, veselý tlouštík, který prohlásil, že paní ONDRÁČKOVÁ se nemůže dostavit!!!
No....zašla jsem pak do This & That, mého nejmilejšího obchodu s bytovými doplňky a takovými blbůstkami. :o)) potom jsme si v Mekáči daly občerstvení a pokračovaly směr Staromák. Tam bylo nějaké nebesky trapné divadelní představení, takže jsme si radši koupily punč a svařák a šly jsme si projít krásně osvětlenou Pařížskou ulici.
Potom jsme trochu chvátly a šly na vlak. Ségra měla jít večer na takovej mini srázek s pár kámošema ze třídy a já jsem se ve vlaku rozespala, takže jsem myslela, že půjdu domů, ale nakonec jsme s mamkou zajely za tetou a pak jsem šla do Orionu, kde jsem potkala brouka pytlíka a bylo to fajn, tak se těším na tenhle pátek. Jdeme spolu na koncert mojí Verunky, která se svou skupinou vydala CD a tak bude křest!!!
Veselé Vánoce!

Muhehe

Dneska večer přiletí moje sestřička a bude tu celé Vánoce až do 5. leda. Nu, to je dobré ne? :o)) Jsem moooc šťastná a těším se, jak si užijeme Vánoce...
No jinak teď jsem na veeeelmi zajímavém předmětu Integrovaný ekonomický předmět. Zase jedna sexy dvouhodinovka s čistými mzdami. Grrrrrrr
Odpoledne ještě zajdu do města a dokoupím nějaké dárky pro holky do školy a tím končím. Už se ve městě radši nechcu vyskytovat :o)

Ach jo

Tak jsem zase nemocná, už mě to neba. Vůbec netuším, co mi je. Ve středu to vypadalo na chřipku, ale nakonec se z toho vyklubalo jen to, že mě tak straaaaašně bolí v krku, že nemůžu už ani jíst a pít. Už aby byko pondělí. Zajdu si k doktorovi a snad se to zlepší.
V úterý přiletí sestřička a bude tu až do tuším 5. ledna. Já ještě dokupuji nějaké poslední dárky, ale už všechno mám a ve městě se tenhle týden nechci už vůbec vyskytovat, protože tuším, že to bude o život...

K.O.

Ano...i to se někdy děje. Překvapení se vyvinulo, tak, že radši skončilo. No ale dneska jsem byla u zubaře a neměla jsem žádný kaz. :o)) Šak su už taky velká holka...no a teď se jdu utopit do vany, protože mam toho všeho už dost...doufám, že si tam konečně odpočinu...

Ples...

Tak v pátek jsem byla na plese v Miléniu a musím říct, že zezačátku to byl dost poděs, protože se mi to tam zdálo strašně malý a nudný a lidi divný a všechno a s postupem času se to akorát horšilo, takže jsem to už fakt málem zatratila. Ještě navíc se stalo pár věcí, které mě opravdu vytočily. A když jsem se konečně trochu dostala do nálady a šla tancovat, tak jsem zažila příjemné překvapení a doufám, že se to překvapení bude chtít vyvíjet dál...

Ještě doplnění...

Tak právě jsem stáhla fotky z nového foťáčku, takže ještě pár věcí vám se dám. :o)))

Dortíííííček

S kytičkou...

Tak a to je už asi všechno z mých narozenin.......doufám, že se vám líbily, protože mě dooooooooooooooooooooooooooooooooost :-D

18.........................................jen jednou...

Tak mám za sebou oslavu mých osmnáctých narozenin, ačkoliv je mám až v úterý. Slavili jsme to totiž včera, protože kvůli tomu přiletěla sestřička z Francie...No celý den jsem byla doma a až večer se tak nějak zhaslo, protože mi všichni připravili dort s osmnácti svíčkami. :o))) Samozřejmě, že jsem si něco přála, ale to vám říct nemůžu, protože by se to nestalo. (I když ani takhle nikde neberu jistotu, že se to stane.) No a jak jsem tak zfoukávala svíčky...tak šel taťka do kuchyně a pak se vrátil s čímsi za zády a byl to obrovský puget osmácti rudých růží. :o))) Fakt nádherný, uplně mě to dojalo. Nikdy jsem tolik kytek nedostala a jelikož se nechci vdávat, tak jsem si aspoň vyzkoušela držet takovou svatební kytici. :o)))

Tak to je ona...taková nádhera...

No a potom jsme se dali do výborného dortu a od taťky jsem ještě dostala foťák SONY Cyber shot...protože si sestřička odvezla ten svůj s sebou do Francie....vůbec jsem nečekala, že nějaký dostanu :o)))

To je on....mého srdce šampión :o)))

Potom jsem dostala spousty věcí, ale pár vám jich sem dám. Třeba od sestřičky to byl nádhernej ,,mýtůjáček" s přáním k osmáctinám. :o)))

Tak to je on, krásnej šedáček :o)))

A čokoládový bonbónky taky od méďi...

Tohle je taková hodně obzvláštní spona se kterou se fakt dají dělat psí kusy, pro ukázku se můžete podívat na video: http://www.peigne-magique.com/

A trochu nějaké té vůně :o))))

Ten úžasný parfém Christina Aguilera jsem dostala od maminky, protože ví, jak na něm ujíždím a ten druhý od sestřičky. Pak mi ještě dala maminka super sportovní tašku, kterou jsem si vybrala na věci do posilovny, ale tu vám sem třeba vyfotím příště. :o))))

Samozřejmě, že dárky jsou nádherný a vždycky potěší, ale nejvíc jsem byla a jsem šťastná z toho, že sestřička mohla přijet a oslavili jsme tenhle pro mě docela velký mezník spolu, protože to pro mě bylo hodně důležité. Protože moje poslední ,,přelomové" narozeniny úplně tak nedopadly. Ale na tohle budu ještě dlouho vzpomínat...

Překvápko od sestřičky...

Sestřička přijela a ráno mi řekla, že má pro mě překvapení, vůbec jsem netušila jaké. Ale řekla mi, ať se oblíknu, jako kdybych šla na diskotéku, fajn. No tak jsem se oblíkla a nalíčila a čekala, co se bude dít. :o)) Jely jsme vlakem do ČB a již první překvapení bylo, že jsme ho dobíhaly a málem nestihly. Potom už mi trochu svítalo, kam bychom mohly jít. A taky se tak stalo. Nejdřív jsme se šly ještě jentak cournout do Mercury, ale potom jsme zavítaly do Coctail baru Žlutá ponorka, kde měla sestřička pro nás rezervaci. Tohle je krásný bar, za kterým byli ještě krásnější barmani. :o)))

Jelikož jsme dorazily asi ve čtvrt na osm, chytly jsme ještě happy hour, což znamená, že do osmi je jeden koktejl zdarma. Takže když jsme si každá objednaly jeden, přinesli nám dohromady čtyři. :o)))
Židličky byly trochu vyšší, ale na to jsme si časem zvykly.

Nechyběly koktejly jako Opilá jahoda, Orgasmus nebo Sierra Nevada. :o))) Taky jsme si daly výtečné tousty s omáčkami a jednohubky s lososem, krevetami a spousty druhů sýra. Okolo jedenácté nám jel vlak, takže jsme si ještě na vlakáči daly teplý čaj a pak jsme si schruply ve vlaku a pokračovaly v tom i v našich postýlkách...byl to moc krásný večer...

Merde! Rok v Paříži

Panebože! Já jsem snad nečetla vtipnější a chytlavější knížku než je tahle. Občas se mi stalo, že jsem třeba jela vlakem nebo jsem seděla někde ve městě a četla si a najednou jsem se začala smát jako blázen a nemohla jsem přestat. Merde to je prostě tak.

Tak krátce...je to o mladém angličanovi Paulovi, který se vydává na pracovní rok do Paříže, jak my říkáme ,,Parýdže" :-D a zažívá zde spousty dobrodružství. Nezapomene prolézt všechna proslavená místa a také nejeden dívčí klín. Nejdřív mu Francouzi svým chováním lezou na nervy, ale po nějakém čase si bez nich nedokáže představit ani jeden svůj den a já už taky ne! :o)))

Hurááá

Tak právě teď moje sestřička sedí v letadle a letí domů! Už se tak strašně těším. Je to totiž nejlepší sestřička na světě, protože sem letí jen kvůli tomu, že mi bude osmnáct a aby to se mnou oslavila. Fakt jí miluju a nevím, co bych bez ní dělala. Už se tak moc těším, až jí zase uvidím. Zítra ani nejdu do školy, prdím na to, tohle je pro mě přednější. Tak se mějte já letíííííím. :o)

Portishead

Poslední dobou u mě jednoznačně vede skupina, která je sice na světle už nějaký ten pátek, ale pořád má hudbu stejně kvalitní jako dřív...jsou to Portishead...

Tahle kapela se dala dohromady v roce 1991 a to díky úžasné zpěvačce BethGibbons a instrumentalistovi Geoffu Barrowovi...dříve spolupracovali i s Massive Attack, ale rozhodli se pro svobodu...Pojmenovali se po jednom malém městečku Portishead západně od anglického Bristolu. Jejich nejznámnějšími hity jsou bezesporu Glory box, Roads nebo Sour times...

A já ti za ně pane bože děkuju, tahle hudba mi dodává sílu a nenechává mě jen tak chladnou. Každá písnička je tak strašně nabitá a procítěná, že to člověk cítí v každičkém nervu svého těla a to jsem teda nevěděla, že jich mám tolik...

http://www.youtube.com/watch?v=qnUFhrmk3Os

Pro ukázku přikládám Glory box živě z NY, má to fakt grády...

Sobotní opáčko tentokráte v hospodě....

V sobotu měl kamarád Vojtín svůj první koncertík v Sedmičce. V létě si totiž v hudebním progámku Fruit udělal pár setíků a tak se je teď rozhodl prezentovat. No já jsem ale šla nejdřív za Verčou domů, ta akorát přišla ze zkoušky na Cestě, kde měla zkoušku. Kluci přišli s ní a tak jsme ještě chvíli blbli v bytě, Verči přítel David pak šel na slučák s gymplem a my se Sváčou a Kokym do Orionu na koncert Vašíka z Please the trees. No potkala jsem bratránka, kamarády, tak jsme trochu napili břicha a všechno bylo fajn. Zhruba kolem půlnoci jsme se chtěli přesunout do Sedmy, ale když jsme s holkama vyšly, tak byla děsivánská chumelenice a my tam přiběhly jak totální sněhuláci. No ale bylo tam slovy pět lidí, Vojta tvrdil, že prej přesně než jsme přišly, všichni zmizeli do Orionu, což je vyloučený, protože jsme šly odsud. No tak nám Vojtík pustil něco jeho skladeb, za chvíli dorazil i Sváča a začali s Verčou děsivě pogovat. :o))))) Byla prdel, pak jsme šli zpátky do Orionu a dělali jsme na náměstí andělíčky ve sněhu. :o))) No jenže v Orionu byla trochu nuda, já jsem jen pokecala s Vakym a šli jsme s Májou do Barda, Verča mi totiž dala klíče, ať přijdu kdy chci. Jenže v Bardu jsme slavily trochu víc a já to drobet přepískla, takže zbytek večera....ehm spíš rána jsem svět vnímala z vnitřku záchodové mísy.....takže i celá nedělě byla hodně na houpačce......no ale dneska je mi už téměř fajn, takže s pitím prozatím končím :o)))

Oslava mých ctěných 18...

Všechno začalo slibně...v pátek jsem si myslela, že budu ve škole jako na trní, ale naštěstí to bylo v pohodě. Po škole jsem šla k Verunce, ale ještě jsem se musela chvíli zdržet ve městě, protože pro mě prý něco dodělávala a já jsem toho nesměla být svědkem. :o))) Verča sbalila do tašky tajuplnou krabici, která vůbec nevypadala, jako by v ní byl dort. :o)) Tu jsem nesla já v náručí jak svátost a Verča nesla tašku. Šly jsme na bus Budějovičák a Verča se bálá, abychom si sedly. Přesvědčovala jsem jí, že je to úplně zbytečná starost. Jenže když jsme přišly na nádraží, bylo tam snad sto lídí. Nechápaly jsme, co se děje. Údajně to bylo kvůli výluce vlaků, protože ten den nejely žádné na Veselí, tudíž i lidé ze Soběslavi museli stávkovat. Přijel autobus a Libor koukal jako zjara a nemohl pochopit to lidstvo venku. Otevřel dveře a všichni se začali hrnout dovnitř. Verča s dortem, já s taškou a zběsile všichni volali, zda jede autobus do Soěslavi, načež Libor odpověděl pouze fádním NE. Nastoupili lidi, kteří řešili problém tak, že dojedou do Budějovic a odtud se potom nějak dostanou do Veselí. Nervózní ženština se se svými zavazadly nahrnula do autobusu a za ní nastoupil důchodce, který začal Liborovi vykládat, kolik autobusů a vlaků už mu dneska ujelo. Paní s taškami byla už řádně vykleplá a ruce už měla nervozitou okousané až k loktům. Najednou zakřičela: ,,Proboha, tak nezdržujte!", čehož si děda vůbec nevšímal a vyprávěl dál, potom řekl, že by mu to za to vůbec nestálo a raději vystoupil. Poté, co se celé nástupiště dozvědělo, že autobus přes Sobík nejede, nastoupilo z té vřavy ještě asi pět lidí a zbytek tam zůstal stát jako velikánská hromada neštěstí...
Když jsme jely domů, byla Verča přesvědčená, že u mě nebude spát a proto si sebou nevzala nic na spaní, což by tolik nevadilo, ale hlavně si nevzala svou antikoncepci, což už docela ano. Jenže v autobuse se dozvěděla, že druhý den do Prahy na zkoušku nemusí a tudíž u mě přespat může. S tabletami jsme to potom vyřešili tak, že jsme ráno jeli dříve a Verču hodili domů do slíbené a nutné poslední hodiny spolknutí své tablety. No přijely jsme domů a maminka už měla krásně všechno nachystané. Verunka mi popřála, dokud tam ještě nikdo nebyl a udělaly jsme si spolu intimčo. :o))) Pak už jen stačilo nakrájet ovoce a zalít ho Sangrií a všechno bylo připraveno. V šest jsme šly naproti prvním dvěma kamoškám k autobusu a potom se začali scházet lidi. Přijeli kluci, kteří původně jeli na Tučapy, ale nakonec trefili správně. Potom Anička a tak....no sfoukala jsem svíčky a všechno jsem si přála, připili jsme si a bavili se....
No potom se začali lidi tak nějak pakovat a zbyla tam Verunka, Anča a Vojta, kteří u mě přespali. Ráno jsme je s mamkou hodily do Tábora a já byla unavená jako v transu, šla jsem si rychle hajnout a vzbudila se v půl jedný odpoledne....

Sněžíííííí

Tak speciálně pro Nicole do Istanbulu, tady sněží!!! A mě asi sněží k narozeninám, což je docela fajn, protože na moje narozeniny je sníh málokdy. Všechno už je připraveno, takže to stačí akorát sníst a vypít. :o))) Už se fakt moc těším, jsem trochu nervózní, jak se to vyvede, ale snad to dobře dopadne...

Byl pozdní večer, praštil mráz...

Tak si představte, že moje kamarádka Nicole mezitím, co my tu mrzneme si dneska piánko odletěla do Istanbulu...nejspíš tam chce zase nadělat nějakou parádu a získat nové nápadníky, o které ona určitě nemá nouzi.....no jo Nicole, vlastně jsem vám o ní nikdy neříkala, že?!
Takže Nicole.....je to krásná blondýnka s vlasy jako princezna, která je však velice ale velice inteligentní, takže vtípky o tom, že jdou dvě blondýnky a prostřední bla bla bla si nechte jinam. :o))))))))
Ona nejen, že je inteligentní, ale také velmi osobitá, je to prostě zase jedna z těch dokonalých osobností, které svítí ve světě ponurých stínů...mám ji ráda, je to prostě moje Nicole...hahay viď? :o))))))
Dneska jsem byla s mamkou obstarat nějaké potřebnosti na mou oslavu. Mám osmnáctiny druhého prosince, ale budu je s kamarády slavit v předstihu už jeednaadvacátého listopadu, protože příští víkend přiletí moje sestřička z Paříže, aby je se mnou oslavila, tak je hodná. (Jo a Moni, tím bordelem jsem spíš myslela, jak si to utřídím v hlavě, neboj na tvé úklidy nedá nikdo dopustit. :o))) ) No a tak jsme nakoupily různé věci spíše skupenství kapalného...jenže nevím, jestli se mi to zdá anebo mi čím dál tím víc lidí začíná odmítat účast.....asi jo......no doufám, že dorazí alespoň někdo ze slíbených, jelikož jinak mě asi odvezou po otravě alkoholem :-D tohle totiž nemám šanci sama vypít....

New

Tak jsme a little bit upravili obývák, ale kvůli sestřičce sem nemůžu dát fotky, aby měla překvapení. :o) No každopádně se chystám pořádně si uklidit pokoj, protože jsem v něm měla nastěhované téměř všechno z obýváku a skříně téměř v posteli. :o))
Když se rval koberec, kterej tam držel jako blázen, tak to vypadalo v bytě celkem dost zajímavě...ale teď už je koberec nový s plus novým antickým linem v jídelní části, které do něj zvolna přechází...ufff ještě, že už je to za námi...
Ale teď už opravdu začínám s přípravami oslavy :o) musím nahoře začít topit a pořádně tam uklidit, abychom si měli kde sednout. :o) Jsem zvědavá, jak to dopadne....

Tak jsem zase byla plesat...

Tak jsem včera večer šla nečekaně na ples průmyslovky a musím teda říct, že byl dost ,,chudej". Byla to strašná nuda a hlavně tam bylo málo lidí. Ale potom se dostavilo pár kamarádů, takže jsme se napili, zatancovali a bylo fajn :o)) akorát se staly věci málo předpokládané i nepředpokládané, které však nebyly na škodu. No a po včerejším večeru mám pocity tak trochu smíšené, takže jdu radši přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta....

Všechno je tak, jak má být...

Nejsem zas až takový internetový závislák, ale to, že mi internet nejde s přestávkami téměř už dva týdny mě už opravdu začíná štvát...ehm nebo srát? No, takže technici z O2 jsou opravdu velmi školení, připadám si už jako v halucinacích, když volám už asi posté technickou podporu a jelikož jsem asi dvoutisícátá v pořadí, nechávají mě vyčkávat při ,,báječně chytlavé" melodii, která mi po těch miliardách let čekání začíná připomínat hučení uvíznuté velryby na kraji moře. Ano....připomíná mi to Sám doma (Jaké kretény to tady zaměstnáváte? Ty nejlepší z celého New Yorku madam). Takže asi tak, přeberte si po svém. Po zoufalých pokusech nakonec osobně jeden z techniků přijede k nám domů a když nemůže najít pět minut Ovládací panely, tak už jdu brousit břitvu. Jediný, kdo mě nenechal v úzkých je Jarda, který se o můj počítač stará jako o miminko, tak snad to bude on, kdo ho už konečně dá do provozu...
Jinak jsem už snad zdravá, ale přesto jsem byla u pana doktora Zhenga, to je moc hodný malý čínský mužíček. A on mi dal bylinky na pročištění těla a krve, které mi vždycky moc pomohou. Jinak už mám přesný plán lidí na mé osmnáctky, je jich 14 :o)) pro někoho málo, pro druhého zas hodně, ale pro mě akorát, protože tam chci mít jen ty, se kterými si opravdu rozumím a něco pro mě znamenají. Takovéto přijďte se napít, teče chlast zadara nemám ráda. Potom se nakonec někdo zeptá: ,,A co se tu vlastně slaví?" Ne, tak to opravdu ne. No jinak se už pomalu ale jistě blíží Vánoce. Nevím, jestli se na ně už připravujete, ale já to zatím nijak neprožívám, ale to snad přijde s časem. I když už se na tu atmosféru moc těším, já totiž Vánoce miluju.
A teď už jdu zase konečně změnit design a vyřídit si maily a tak, jsem totiž u našich v práci, na jediném fungujícím internetu široko daleko...

Grrrrrr

Tak já to Bathory snad nikdy neuvidím. :-D Zase jsme s mamkou v tom kině nebyly, ale došly jsme si na pozdní oběd a to bylo super....ono v tomhle počasí není moc na nic nálada......no dneska ve škole to taky šlo, myslím, že ekonomiku mám v kapse. :-D No a teď je přede mnou víkend, ale to nemění nic na tom, že v pondělí mě čeká písemka z literatury, ZSV a v úterý z matiky a ve čtvrtek kompostice z účetnictví :-/ a k tomu jsme teď ještě dostali dementní seznam děl, které máme mít ke státní maturitě...jen základní a ton je jich nejméně 40 a k té vyšší 105 uáááááááááá....

Zdravááááá

Tak ja rychle mě bacil polapil, tak mě pustil...dneska jsem zůstala doma, abych se pořádně prospala a musím uznat, že už je mi opravdu o poznání líp...na maturák se ale samozřejmě nechystám, i když je mi to líto, ale zdraví je přednější, že....
Dneska jsem se doma téměř celý den mořila s ekonomikou a musím říct, že mi to docela lezlo do hlavy, tak uvidíme zítra. A zítra už se taky konečně chystáme s mamkou do kina na Bathory, protože minule to kvůli nemoci nevyšlo, tak snad teď....
A započala jsem přípravy na mojí big party :-D

Tak už na mě zase něco leze, což znamená, že na plánovaný maturák soukromáče nepůjdu :-/ A to si mě tam jeden andělíček vyžádal :o))))))) no ale uvidíme, jak se to ještě vyvrbí. Možná, že kdybych se tam chovala slušně, tak by to šlo.
Dneska jsem byla s mojí Verunkou v Café baru 18, do kterého chodíme moc rády, daly jsme si pořádně do nosu a taky si po dlouhé době popovídaly....Verunka má nové morčátko, co vypadá jako malá krys. :-D A protože ho chtěla vyfotit pro svého přítele, tak jsem ho držela a chudinka malá bylo celé vystrašené a tak se mi drápkama pořádně zaťalo do ruky......ale nejkomičtější je na tom, že už mají ta morčata dohromady tři a ona tam mají domeček a teď jak je to nové, tak vždycky musí jedno stát venku a čekat, protože se do toho domku všechny tři nevejdou. :-D Vždycky tam jedno stojí a vypadá, jak když čeká na autobus....my z toho nemůžeme. :-D
Jinak doufám, že si všichni užíváte toho nádherného podzimu, který se pořád chová nějak letně......v těhle dobách probíhaly dřív už celkem krutý zimy...........

Narozeniny....

Dneska měl taťka narozky....z intimních důvodů nebudu prozrazovat, kolik mu bylo. :-D Ale byl to fajn den....zajeli jsme si na oběd a potom jsme se ještě stavili na hřbitově a nakonec jsme mu dali dárečky a tak.......no ale co je horší, zítra mi odjíždí sestřička zpátky do Francie...sice přijede na moje 18, ale to bude zase doba než jí uvidím :-( musím ale myslet pozitivně, protože jsme si to spolou báječně ten týden užily......
A zítra už jdu zase do školy....uplně jsem zapomněla jak to tam vypadá, všechny ty tváře - krásný pocit....kéž by to tak bylo na vždy. Samozřejmě až na pár lidí, kterých je opravdu jako šafránu......
Vánoční šílenství asi dělá svoje......nevím, kde se to vzalo tak brzo, ale když jsem byla v Praze, tak v jednom nejmenovaném obchodě domácích doplňků si to na férovku rozdali s Vánocemi. Z repráků jely Rolničky, všude voněla vanilka a ani s bohatou výzdobou nešetřili. Nedovedu si tedy představit, jak to teď musí vypadat třeba v takovém New Yorku, tam už mají asi Vánoce za sebou. Tak mě to naladilo a pustila jsem si film Láska nebeská (Love actually) která je uplně báječná a hlavně mě to opravdu dostalo do ještě větší vánoční nálady, což nevím, jestli je dobře. Teď mi hlavně začnou hoňky okolo příprav mých osmnáctek, páč to chystám dost velkolepý, takže se připravte. :-D
Jak já bych teď letěla do mého milovaného Egypta, na všechno tam zapomněla a nechala se unášet krásně teplými vlnami Rudého moře, hladit se bílým pískem a neslyšet nic jiného než arabštinu.........ach jo.....už aby bylo léto..........

Maturáček průmyslovky......

Včera jsem se dozveděla od mé kamarádky, že jí onemocněl přítel a proto mě pozvala na maturák. Well...to by šlo. Až na to, že jsem tam potkala svého bývalého, který nejen, že mě ani nepozdravil, ale ještě si v mé přítomnosti významně odfrknul......takže, on to zaviní a ještě se mi bude smát, to snad ne?! Ale co....s kamarádlkou jsme si báječně zatrsaly :-D hity Nonstop, Holky z naší školky nebo hity od Verony rozhodně nechyběly.....takže jsem si to maximálně užila, akorát mě dneska děsivě bolí za krkem, protože mi jí kámoška při jednom divokým tanci málem ukroutila. :-D A nejvíc mě dostala jedna její hláška: ,,Já prostě jiný, než sexy tance neumim!" Z toho jsem fakt lezla půl večera a ona to řekla tak nahlas, že už celý večer nebyla sama ani na minutu. :-D

Praha.....fakt pozdě se chodí spát...

Dneska jsem vyrazila se sestřičkou do Prahy na vejlet...no bylo nádherně...třicet stupňů...celej den jsme jedly zrmrzku.....shot....Realita: Vstávala jsem v půl šestý, vlak je v sedm sedm.....z baráku jsem vycválala ve třičtvrtě na sedm....potom nás taťka expresním vozem dovezl za pouhých dvacet minut na nádraží. Akční sestra šla koupit lístek a já mezitím běžela na nástupiště...akorát jsme vskočily do vlaku a bylo........
Ségra musela do školy, tak jsem jela na Chodov....něco málo ponakupovala a potom jsme se šly na obědvat....čas tam utíká světelnou rychlostí, takže jsme se zpět ke koni dostaly až okolo třetí......
Zasekla jsem se v Luxoru - paláci knih a začetla se do báječné knížky Merde - rok v Paříži.....což je výborný popsání života v Paříži jednoho Anglána. Potom jsem si koupila pořádnej dlabanec v Mekáči a pelášily jsme dom.......
No jako bylo mi fajn, ale Praha byla strašně depresivní, uplakaná, smutná a taková uspěchaná....to ona je vždycky, ale v tomhle počasí mi nepřipomíná Paříž ani Londýn jako v létě.....ale bohužel mi připomíná nějakou smutnou ošklivou průmyslovou zónu.....snad se to do jara zlepší....nebo možná až budou vánoční trhy, bude tam lepší atmoška.....
Ale co na plat......počasí i atmosféra jsou zcela dušičkový..............

Sestřička je tuuuuuu!!!!!!!!!!!!!!

Tak a přijela mi sestřička. Jeli jsme pro ni asi ve čtyři ráno na Florenc. Dneska jsme celej den spali, protože jsme byli rozlámaní. Ale to jsou fakt věci, předevčírem přijdu ze školy a na záhoně najdu jahodu. (fakt jo, normálně červenou se zeleným stonkem) a teď ještě přijede sestřička, jsem strašně ráda, dostala jsem spoustu francois dárků, např. výborný cukrový banánky, který jsme se sestřičkou papaly v moderní čtvrti La Defensé v Pařiži. Když si na to vzpomenu, tak jako by to bylo včera.........tak už za ní běžím....

Come back

Boooože.....já se tak těším....zítra v noci přijede moje nejmilovanější a nejlepší sestřička na světě.....vrátí se mi domů.....strašně se na ní těším.....v noci pro ní pojedem do Prahy a já se tak těším až se k ní rozběhnu a obejmu jí a dám jí pusinku :-/ už aby tu byla......

Grrrr...

Tak je tady zase novej tejden....což je docela smutný, protože to fakt děsně utíká. Dneska jsem viděla reklamu na nějakej vánoční speciál o cukroví, co dávaj v časáku. Což mě docela dost zarazilo....ne spíš porazilo, už abych vyndala těsto z mražáku nebo co?! Ne to ani náhodou, dneska bylo dvacet stupňů, takže třeba se oteplí a budeme mít Vánoce v tropech. Ale jedno pozitivum to přece jenom všechno má. V sobotu přijede moje sestřička z Francie na tejden domů. Je to krátká doba, ale přece jen. Alespoň ji uvidím, už se tak strašně těším, to si ani nikdo nedovede představit. Mám pro ni připravený dárečky, ale nejdůležitější je pro mě, že bude doma......

Vždycky je všechno jinak.....

Ach jo, v žádné posilovně jsme s mamkou samozřejmě nebyly. V pátek ještě v osm večer mi bylo úplně dobře a najednou okolo devátý mě začaly brát křeče do žaludku a nemohla jsem se vůbec hýbat, narovnat se, nic.....takže jsem ležela v křeči a čekala až to přejde. Pokusila jsem se jít lehnout si, ale nebylo mi přáno a v půl jedné v noci jsem se za strašných bolestí vzbudila. Nezbývalo než jít do ložnicea vzbudit mamku, která se mi snažila pomoci jak to šlo. Opět jsem si šla lehnout, ale v půl třetí jsem se vzbuila znovu z úplně stejných důvodů.....usoudila jsem, že výolet do Budějovic asi bude ztracený.....ale znovu jsem usnula a vzbudila mě až mamka ráno, aby zjistila, jak jsem na tom, už mě to bolelo míň. Tak nakonec jsem se rozhodla, že do Budějek pojedu, ale že nepůjdem do posilovny, abych si ten žaludek nekroutila, ale jen nakupovat a tak.....
!!!!Dobře jsem udělala.....nejdřív jsme šly s mamkou do IGY, kde jsem si koupila tričko ve stylu japonské Geišy. Jo ale ještě předtím je třeba říct, že mi taťka doma řekl, ať si tam něco koupím, že budu mít narozky a taky, že budou Vánoce, že mi to zaplatí. No takže jsem se snažila, ale na povel to nějak nejde. Vždycky se mi všude líbí tolik věcí a najednou včera jsem jako na potvoru nemohla nějak nic najít. Ale naštěstí den byl ještě dlouhý.........potom jsme s mamkou jely do MERCURY, kde jsem zakoupila další hadříky, ale hlavně trička, miluju je.....no a potom.....už dlouho sháním kozačky, ale s mojí velikostí 42, když někde řeknu, že potřebuju boty na mě všechny prodavačky koukají jak na ufona..takže se vždycky většinou odchýlím do pánského oddělení....ale včera když jsme dojely jakožto na poslední stanoviště do Globusu, mi došlo, že je tam Deichmann, kde jsou vždycky velký boty i pro ženy. Nejdřív jsme šly do obuvi RENO, kterou v Táboře už zrušili a našla jsem tam uplně nádherný kozačky, šedý měkoučký, uplně nádhera, jenže jsem měla na sobě silonky a mamka mi řekla, ať si radši koupím ponožku a zkusím to i s ní, protože nebudu asi celou zimu chodit v silonkách...jenže tady ponožky neměli, tak jsme šly s mamkou do Deichmanna, odkud jsme si místo ponožek rovnou odnesly boty....pro mě....Přišla jsem do Deichmanna a hledala ponožky a najednou jsem uviděla nádherný boty, jenže je měli třeba jen ve 43,44, což se mi nestává, tak jsem si vzala jedny 42, který byly trochu těsný....ale potom jsem si vzala 43 a ty seděly jedna báseň. Taky měkoučký, ale černý a vzadu s možností utahování na nohu, podle toho, jestli mám třeba kalhoty nebo sukni a tak, takže jsem jednoznačně vzala tyhle..........No ale dostanu je až k narozkám :-/ Ale to už tu chvilinku vydržím.....když jsme přijely domů, tak jsem se koukla na film Obsluhoval jsem anglického krále, který zrovna dávali na Nově a byla to tragédie, to mě zklamalo na plné čáře. Kdybych se radši dívala na Dannyho parťáky na Primě, které už jsem sice viděla asi stokrát, udělala bych líp.....No ale včera už mě bříško tak netrápilo a dneska už je to snad úplně dobrý.....snad.....no musím jít lidi....jdu si vyzkoušet všechny nakoupený věci, než se s nima budu muset do narozenin rozloučit..... :-D

Tak už se to blíží...

Ano....pomalu ale jistě se blíží termín mých 18. narozenin......takže už mě pomalu příbuzní začínají prosit, fakt prosit, abych si vybrala něco co se mi líbí. :-) Takže jsme dneska s mamkou prolezly všemožná stříbrnictví a já jsem si pro tetu a strejdu vybrala prstýnek a řetízek. Paní mi řekla: ,,Slečno, klidně si ho můžete nechat na prstě." A já jí řikám: ,,Ano, to bych ráda, ale nemůžu." :-D Takže jsem obojí pěkně zaklidila do krabičky a ještě chvíli musím čekat...
V tomhle jsem jako straka, když vidím něco, co se blýská, hned to musím mít... :-D
Mimochodem se nám taky dost citelně ochladilo, že? No asi jsem to s tím vychvalováním teplého podzimu zakřikla....Ale čím dýl nám to vydrželo tím líp.........a zejtra jedu s mamkou do Budějek, pěkne do posilovničky a taky nakupovat, jak jinak, to bychom ani nebyly pořádný ženský ne....

Tento způsob podzimu zdá se mi poněkud podivný...

Taky vám přijde nenormální, že chodíte v krátkým rukávu, div nejíte zmrzlinu a přitom jste do půl lejtek zahrabaný v listí? Mě teda jo a to dost. Ale tím samozřejmě nemysím, že by mi to vadilo....čím víc se ta zku***** zima oddálí, tím míň bude trvat a zkrátka všichni budou šťastný.(Teda kromě milovníků krasobruslení, snowboardů, lyží a sněžnejch skůtrů a spřežení taženýho psem Husky) No a pak zase přijde jaro, ale to budem asi pro změnu chodit do půl lejtek ve sněhu a v létě do půl lejtek ve vodě, až to bude zase tát. Zkrátka z toho vyplývá, že kozačky jsou celoroční obuv a to bez debat..........
Ale taky mám jednu dobrou zprávu a to je tak, že příští týden mi přijede sestřička z Francie....Juuuuuuuuu já už se tak těším, až tu mojí kočku uvidím.......musím se pochlubit, studuje teď ve Francii a je z ní strašná Mademoiselle......takže se naň moc těším. Odpočítávám dny jako malý děcko, když čeká na Ježíška.......takže já budu mít Vánoce už příští sobotu.........

18tky všude kolem mě...

Tak jsem zase byla na jedný oslavě 18. narozenin. Tentokrát mojí kamarádky Janičky. Konalo se to kdesi ve Hvožďanech za Bechyní a Janička to měla všechno super připravený. Všechno tak krásně nachystaný a dobrý jídlo, který pro ní udělala babička a moc se Janča snažila, aby to tam bylo krásný a myslím, že se jí to opravdu povedlo...
Přišlo spoustu lidí....pilo se, jedlo, dokoncei tancovalo :-D takže o zábavu nebyla nouze.....jen asi po dvanácté v noci se mi všichni, včetně oslavenkyně někam vypařili a já tam byla sama....v té pustině na konci světa......a pár opilých lidí k tomu.....ani jsem nevěděla, kam složit hlavu, tak jsem zavolala rodičům, kteří se mě tam vyzvedli a dovezli do mého teplého pelíšku.......
Když jsem na ně v půl jedné v noci čekala a kolem mě procházeli opilci z hospody, nasadila jsem si kapucu a předstírala širokorozchodnou chůzí, že jsem kluk, protože jsem měla trochu nahnáno, ale musím přiznat, že to bylo zbytečné, protože všechno dobře dopadlo.......takže opět zajímavý pátek......

Yellow beauty show...

Woooow! Tak jsem zase vyhrála v mém nejoblíbenějším časopise Yellow. Tentokrát to byla výhra v podobě VIP vstupenky na Yellow beauty show, která se konala v pražském klubu Duplex na Václavském náměstí. Vyrazily jsme s maminou tedy v sobotu do Prahy a mezitím, co mamka byla na thajské masáži, kterou dostala od sestřičky k Vánocům a teprve teď měla čas tam dojít, já jsem nervózně přešlapovala před vchodem klubu s ještě asi padesáti holkami a ženami.
U vchodu jsem dala svou vstupenku a dostala za ní připínací číslo, číslo tři. Když odbyla jedenáct před polednem (v noci touhle dobou chodí strašit Zubatá), tak nás konečně vpustili dovnitř jako lačné šelmy, protože jsme opravdu tak vypadaly. Vyjely jsme výtahem nahoru, kde nás přivítali bodyguardi všeho druhu...dávala jsem přednosti těm svalnatějším :-D No společnost se na první dojem zdála velmi snobská...samí divní chlápci v kravatách, anorektické vizážistky a modelky a k tomu redakce Yellow a také nemohla chybět Simona Krainová.....jo supr, takový lidi vidim každej den.
No.....nevěděla jsem kam se vrtnout, ale ujala se mě moc příjemná Slovenka Jana, která tam se mnou tak nějak celý den byla. Ještě spolu se Zuzkou. To byla Češka a modelka, moc krásná a příjemná. Byla stará jako já, ale už měla za sebou Paříž, Miláno i všechyn fashion weeky.....no ces't la vie....
Tak tedy....nejdřív jsme si daly nějaké pití, bylo tam i občerstvení v podobě nějaký kreveto-lososových závitků a ještě spousta podobnýcj jídel, jejichž názvy dodnes neznám. Servírky byly....snad je tak mohu nazvat.....v kravatách a všichni působili velmi ehm.....zvláštním dojmem..
Ale k věci....vyšli jsme nahoru do prvního patra, kde bylo 16 nejznámnějších značek, co se u nás prodávají. Začínalo to těmi lepšími jako Armani, Dior, Esthée Lauder, Helena Rubinstein, Yves Saint Laurent a pokračovalo Rimmel, Avonem, Astorem atd...mohly jsme se tam nechat nalíčit, jakoukoli značkou, co jsme chtěly....Vybrala jsem si tedy Dior, protože mě moc lákal....Vizážistka Monika Kačerovská byla moc příjemná...posadila si mě do židličky jako pro režiséra na placela a začala mě líčit....všude okolo byli novináři a kameramani.....videoprojekce a prostě to byla atmoška.....výsledek byl podle mého očekávání dokonalý...
Poté se konala soutěž o výběr nejlepší vizážistky v Čechách. No a to probíhalo tak, že z našich padesáti čísel vylosovali šestnáct žen. Každá z nich šla k jedné značce a vizážistka dané značky, je měla co nejlépe nalíčit na téma večerní líčení......a hádejte kdo vyhrál? Monika Kačerovská, která mě předtím líčila......já jsem vylosovaná nebyla, ale i tak mě potěšilo, že potencionální výběr vizážistky, která mě líčila byl dobrý......
No potom jsme dostaly všechny jako dárček parfém Fuel for life od Dieselu, po kterém dost ujíždím a popovídaly jsme si s redakcí.....tykám si s Šárkou Rusnákovou....yoooooooooo :-D
No a potom jsem plná dojmů doprovodila holky na Příkopy a šla jsem za mamčou........

Já tak rád trsám, trsám

V pátek jsem byla na úplně báječný oslavě osmnáctých narozenin mé dobré kamarádky...
Myslím, že všichni zúčastnění mi dají za pravdu, že to nemělo chybu od začátku do konce...
Hlavně, co se týče dárků, které Verča obdržela....některé byly méně a některé více až nejvíce vtipné, viď Veru?! :-D
A to vůbec nemluvím o přepychovém paláci, ve kterém jsme se nacházeli :o)) a musím uznat, že byla sranda i když nám společnost dělali chlapci, kteří byli ještě pod zákonem :-D
Myslím, že všeho bylo dost a pití teklo dalo by se říct až proudem a i lechtivá představení v mém podání byla opravdu k popukání :-D :-D :-D
Kdo neviděl, neuvěří.....tak už se těším až budu slavit já...... :-D

Tak snad konečně zdravá...

Dneska jsem opět navštívila pana doktora, aby mi už konečně oznámil, že jsem snad zdravá.....sice ne jednou provždy, ale prozatím to stačí :o) Ve škole to taky vypadá celkem dobře, takže snad to bude i tak pokračovat....jediné, co by se mělo zlepšit jsou ty moje tělocviky :-D jenže prý sem po nemoci, tak co se dá dělat...........

Konečně víkend....

Dneska byl den na zabití.....včera jsem se totiž dozvěděla, že mám zánět dutin nad čelistmi. Doktor mi řekl, že mám zůstat doma, ale dneska jsme psali docela důležitej test z matiky...(to je podle našeho profesora každej test)...takže jsem přijít sice nemusela, ale zase by dělal unáhlený závěry....čili jsem přišla. Test si myslím, že jsem zvládla celkem dobře, ale ono se hin ukáže.....odpoledne se udělalo celkem hezky a potom, co jsem různě podoprovázela moje kamarádky do jejich domovů jsem šla ven s maminkou.....posedět do cukrárny, nakupovat a jen tak se projít....udělaly jsme si spolu hezký odpoledne a nakoupily malý radosti. :-) No teď tu sedím a vůbec se mi nechce jít provádět moje procedúra. Musím si jít namáčet lokty, aby se mi spustila rýma...spočívá to v půl hodině třicetivteřinového střídání teplé vody se třemi vteřinami vody studené. Prý to pomáhá, tak uvidíme. Mě z toho akorát bolí děsive za krkem...........tak se jdu čvachtat......

V hlavní roli: Nachcípání

Ještě ve středu jsem byla úplně v pohodě a těšila jsem se na pátek, kdy u nás proběhly Táborské slavnosti, ale skolilo mě tak odporné nachlazení, že jsem místo veselice zůstala doma v peřinách s paralenem a horou kapesníčků. Občas se zkrátka nevydaří všechno, co chceme.....a tak to bylo i teď. Fakt mě to mrzí, ale stejně bych ani neměla společnost....možná bych tam někoho potkala, ale kdo ví....třeba příště....jdu pro další dávku horkého čaje...

Beautiful saturday......

V sobotu jsem navštívila svého kamaráda Hynka, který dělá v galerii v Hluboké nad Vltavou a musím řict, že jsem se obohatila jak kulturně tak citově...
Měla jsem tu čest zažít nejkrásnější prohlídku galerie, věže i samotného zámku a to v doprovodu příjemného, komunikativního a navíc velmi inteligentního společníka, který toho ví o historii Hluboké snad víc než historické prameny, ale umí to podat s takovou noblesou, při které se člověk nenudí...
Když jsme poobědvali, přesunuli jsme se do Českých Budějovic, na výstavu, kterou Hynek zařizoval, tudíž jeho výstavu. Nikdo si nedovede představit, kolik času zabere než se taková výstava připraví. Musí se sehnat obrazy z celé rupubliky, obstarat medailonky jednotlivých umělců a vydat to ke čtení případným zájemcům...
O to všechno se Hynek postaral...teď už sice výstava končí, ale myslím, že podoby Šumavy z různých úhlů stály opravdu za to...a když jsme příjemný den zakončili nějakým tím lokem zlatavého Platana, tak jsem si cestou ve vlaku příjemné zchrupla a ještě jsem málem přespala stanici...

Na křídlech.....

Musím říct, že začínám mít trochu smíšené pocity....za pár desítek minut moje sestra odjíždí na roční studijní pobyt do Štrasburku.....ano, jméno tohoto města nezní příliš francouzsky, ale jelikož tam mají i letiště, tak to zase asi takový zapadákov nebude........
Je pravda, že se sem vrátí na různé prázdniny, moje osmnáctiny a hlavně Vánoce a my za ní pojedeme, ale i tak se mi po ní bude mooooooc stýskat........
Nedovedu si ani trochu představit život bez mé druhé poloviny těla.....vím, že jsme dospělé a naše cesty se pomalu rozcházejí, ale nemyslím si, že by to tak muselo být napořád.....myslím, že my dvě jsme speciální sestry......vždycky si najdeme způsob a důvod jak a proč být spolu...........

Sny...

Povím vám, že bych občas chtěla uniknout.....do jinýho světa.....tam, kde bych žila, jak bych chtěla....teď nemyslím majetkově, ale psychicky.....tak ráda bych byla jinde.............................
Chybí mi spousta lidí, kteří jsou ode mně strašně moc daleko, ale přitom je mám moc ráda a chtěla být s nimi......
Tolik věcí bych chtěla změnit a je mi jasné, že nejdřív musím začít u sebe, ale je tu spousta věcí, na které sama nestačím a ani je neovlivním, ale to ovlivnit můžu, tak to udělám a to slibuju. Protože bych se ráda vzbouzela v lepším světě než je tenhle...už to tu nemůžu vydržet na téhle planetě.........a věřtě, že já se o to postarám...............

Prágl...

Včera jsem se sestřičkou vyrazila na vejlet do Prahy, ale už jsem neměla sílu vám o tom napsat. Naštěstí jsem se nenabalila, což jsem měla v plánu a dobře jsem udělala, vedro bylo jako v psinci. Ale hned po ránu jsem měla opravdu kulturní zážitek a tím nemyslím bezdomáče na hlaváku, ale potkala jsem mistra Šteindlera. :-D Razil si to Vodičkárnou v nejspíš pohodlných pohorkách s krosnou na zádech.......no a aby těch ,,hvězd" nebylo málo, tak jsem na Chodově potkala Miss Kateřinu Sokolovou a vypadala moc krásně, opáleně a sympaticky. Všichni na ni koukali a ona se nesla jako pávice....ne, že by vypadala nafoukaně, ale spíš vznešeně, fakt. No a jinak to bylo fajn, protože to byl jeden z posledních teplých dnů. A navíc při cestě zpět nám cestu zkrátil voják v kupé. Byl moc příjemný a hezký a já jsem se po dlouhé době zase cítila v bezpečí :-D

Relaxační den...

Dneska byl úplně suprovej den....už od rána se na mě smálo sluníčko a měla jsem po dlouhé době sraz s kamarádem.......povídali jsme si o mé dovolené i jeho a tak bylo fajn, ale nejlepší z celého dne bylo, když jsme vzali útokem táborskou Dobrou čajovnu, kterou chci tímto vychválit do nebes.....miluju to místo, tu vůni a to prostředí, když tam sedím, padne na mě vždycky takový zvláštní pocit, který se dá zažít jenom tam......

Seděli jsme venku v zahrádce, kde doslova zurčil potůček, v našem případě fontánka a do toho byly všude všemožné rostlinky a bylinky, pobíhal pejsek sympatického majitele a já jsem pila báječný marocký čaj zvaný Pouštní duna s lístečky máty rozdrcenými, jak se píše v knize :o)) potom jsem si dala turecký nápoj sahlep z mléka a se skořicí....dávám si to skoro vždycky, protože zrovna tyhle dvě věci miluju snad úplně nejvíc.....no úplná scenérie.............

No a když se mi u toho ještě kamarád hrabal hodinu ve vlasech, vrněla jsem blahem a málem jsem usnula........takových dní by zkrátka mělo být více a basta fidli.................................................

Ať žijí hříchy...

Včera večer, když jsem se vrátila z projížďky na kole.....no projížďky.....vezla jsem kamarádce dole z ulice objednávku z jedné nejmenované kosmetiky :-D tak jsem byla už tak nějak po večerním jídle, ale od babičky, která nás poctila svou sobotní návštěvou jsem měsíc dopředu dostala k svátku Raffaello, které mi výhružně stálo na stole a kousky kokosů se tetelily, až je sním......................
Tak jsem je nemohla nechat jen tak trápit se a pro jistotu jsem celou krabičku v půl jedné v noci, aby mi to lépe myslelo ,,zkrmila"..........
Ano.....bylo to dobré a krásně se mi spalo a jestli si myslíte, že se teď na všechno vykašlu a budu jenom jíst sladké, tak máte pravdu......................... :-D bon apetito...

O životě na této planetě...

Celý život se za něčím ženeme, pospícháme zařídit spoustu věcí, dělat všechno tak, abychom byli nejlepší.....ale zapomínáme na jednu věc...ŽÍT......život je tak neskutečně dlouhý, ale zároveň strašně krátký na to, abychom stihli všechno, co chceme, alespoň většina lidí to tak má................
Materialisti se ženou za penězi, majetkem a míru toho, co dokázali berou podle počtu svých aut, domů, letních vil, bohužel už i milenek a tučného konta....mají všechno a vlastně nemají nic, nemají radost z toho, že jim štěňátko počůralo podlahu a pak si do toho sedlo a tvářilo se jako dítko nevinnosti, nemají radost z toho, že jim list, který zrovna opadnul zabloudil ve vlasech, ani z toho, že jim dešťové kapky naplnily záhony čerstvou vodou.................ano, peníze jsou potřebou našeho života, ten by bez nich nebyl možný a já si také ráda dopřeju to, co mám ráda...................
Ale i kdybych teď místo na kolečkové židli seděla v křesle vystlaném až ke stropu velkými bankovkami, necítila bych se o nic líp, protože bych pořád měla tu pitomě upicnutou ofinu, bolavou ruku i náladu lehce melancholickou a proto vím, že za peníze si nekoupím všechno a jsem moc ráda, že jsem to zjistila a navíc bych odtud asi špatně dosáhla na klávesnici......ztrácí čas, kdo to neví.............neštěstí totiž nechodí po horách, ale po lidech a proto i sebevětší boháč může být nemocný, může mu zemřít jeho nejbližší anebo ho postihnout přírodní katastrofa, ale on když ztratí všechen majetek, nebude mít nic, kdežto lidé, kteří spolu žijí z lásky, i kdyby ztratili střechu nad hlavou, jedno jim vždycky zbyde....budou mít navzájem sami sebe a vždycky tu pro sebe budou...................zemřít s pocitem lásky v srdci, která je opětovaná je bohatší než zemřít s kufrem peněz a pocitem dobře prodaných akcií, alespoň pro mě...........

27 šatů

Tento super romantický film s krásnou Katherine Heigl, kterou můžete také znát z populárního amerického seriálu Chirurgové (Grey's anatomy) coby Izzie mě opravdu dostal........musím říct, že přímo na slaďáky zrovna nejsem, ale tenhle film byl krásný, vtipný a člověk ho hltal každou vteřinou, protože ho zajímalo, co bude dál......

Katherine je okouzlující, krásná, milá, obětavá a sluší jí snad všechny šaty světa od kimona, koktejlek až po španělský kroj...film byl příjemným zpestřením mého nedělního večera a jsem nakonec ráda, že jsem se dočkala klasického amerického ,,hepyjendu", protože tahle mladá dáma si ho opravdu zasloužila....

Americký gangster

Jelikož má sestra k zbláznění miluje herce Denzela Washingtona, tak jsem se rozhodla, že jí udělám radost a pučím relativně nový film s tímto hercem a to konkrétně Amerického gangstera......Mě tento herec nevadí, naopak, ale láskou k němu neoplývám.........
Na to, že film trval přesně dvě a půl hodiny bych ho čekala lepší....dívala jsem se na něj vlastně jen proto, abych zjistila konec.....každopádně nuda a nepřehlednost ve filmu nastala již v prvních okamžicích a trochu orientovat jsem se v něm začala asi tak po hodině.....děj nebyl příliš poutavý a nebýt snad božského Denzela, ani bych u filmu nevydržela......sem tam sice někoho bodli nožem nebo mu vystřelili mozek z hlavy, ale nemělo to jiskru, takže jestli si chcete příjemně odpočinout a třeba zaštupovat ponožky, ale nechcete se u toho dívat do zdi, tak si myslím že takový gangster bude dobrým společníkem, ale víc se od něj čekat bohužel nedá........

Divadlo Na Fidlovačce

Taky jsem si vzpomněla, jak jsem ještě ve škole byla v Praze v Divadle Na Fidlovačce.....byli jsme na Hostinci U Kamenného stolu, ale já místo toho, abych si hlídala děj, který jsem měla později zapsat do čtenářáku jsem oběma očima hltala Petra Rychlého, který tam strhl zájem na svou osobu jako sexuální objekt nejvyššího stupně :-D A když se mi ještě holky ,,hrabaly" ve vlasech, bylo to asi vlastně nejlepší představení, co jsem kdy byla :-D Slečna Věrunka s Alenkou byly pasé........ :-D

Ne ale teď vážně, myslím, že to bylo hodně vyvedené představení a velkou roli v tom sehrála účast známých pražských herců z divadla Tomáše Töpfera.....docela jsem koukala kolik lidí spadá pod tohle relativně malé divadélko......Také si tam zahrále Světlanka z Ulice a spoustu jiných herců.....

Alespoň jsem si prošla divadlo skrz na skrz, vyfotila jsem si nějaké ty známé tváře - bohužel jen v rámečku na zdi a potom jsme se s holkama jako vždy když jsme v hlavním městě vrhly na ty potrhané nákupy..... :o)

Paříž - město zamilovaných...

Jednou z mých posledních letošních cest byla sladká Paříž, která byla v květnovém oparu krásně rozkvetlá, teplá a sálala z ní pohoda.......

Vyjeli jsme autobusem z Tábora a cesta ubíhala celkem dobře, jen....ano, jeli jsme autobsem, takže ten samý problém jako vždy, měli jsme nohy.............................................................................
Když jsem se po polámané cestě vzbudila na svém kamarádovi a musím přiznat, že to bylo po dlouhé době probuzení příjemné (pro mě ano, jak se vyspal on, nemám zdání), tak jsme byli asi dvacet kilometrů od Paříže, ale na dálnici, která byla beznadějně ucpaná a tak jsme tento směšný úsek jeli asi tři hodiny.................................

Když jsme dorazili do podzemních parkovišť, kde jedině mohly autobusy stát, všichni jsme si s úlevou protáhli nohy......přesunuli jsme se do metra, které nás dovezlo blíže k centru.......

Nečekali jsme, že bude takové vedro, proto jsme všichni měli deštníky a opalovací krém nikdo z nás.....večer jsme vypadali jako raci, ale o tom až později..............

Vystoupili jsme tedy z metra nedaleko Náměstí svornosti (Place de La Concorde), kde jsme si prohlédli egyptský obelisk, který zde stojí již od časů dávných bojů a zdobí francouzské náměstí, kde se prohánějí desítky skútrů, na kterých jezdí ženy v kostýmech, manažeři, ale i prodavači zeleniny......Z náměstí na nás vykukovala Eiffelova věž, ale ještě se nezdála zdaleka tak velká, jako když jsem stála před ní......Byli jsme se podívat u Invalidovny, která dříve sloužila poraněným vojákům a dnes má stejný význam až na to, že jsou v ní civilisté.........................

Vedro bylo opravdu k nesnesení, zvlášť když člověk chodí bez pití po ulici a nemá, kam by zalezl.......Přišli jsme blíže k vysoké krasavici a s mojí sestrou jsme se rozhodly, že se podíváme samozřejmě až nahoru, když už jsme tady........Všude pod Eiffelovkou byli policisté nebo lépe portýři se samopaly a hlídali sebemenší divný pohyb.....vystáli jsme nekonečnou frontu, kde moje jazykaznalá sestřička koupila dvě vstupenky a už se jelo.....Vyjely jsme výtahem do druhého patra věže a odtud jsme přešly do užšího výtahu, který nás odvezl na vrchol............

Podotýkám, že konstrukce je z ocele, tudíž jsme se houpali ze strany na stranu jako kdybychom seděli na špičce topolu....to samozřejmě přeháním, ale znatelné to bylo...........tam nahoře byl nádherný výhled do dáli......ruské kolo v Londýně ale bohužel vidět nebylo, na to bylo moc malé......prošly jsme se po kruhu, kde byly napsané vzdušné vzdálenosti do jiných měst z vrcholu věže.......sešly jsme o patro níže, kde byly i venkovní lavičky a tak mohli lidé posvačit, posedět a protáhnout své unavené údy....ty dva dolní samozřejmě..............Poté jsme sešly do prvního patra, kde je vedená restaurace, kam jsme samozřejmě nešly, chtěly jsme si totiž nějaké peníze nechat i na zbytek pobytu a ne si za ně koupit náprstek kávy, že.................i když na vrcholku věže jsme si koupily malé suvenýrky......................

Po zdolání miliardy a půl schodů (počítala jsem to :-D) jsme si sedly do parku pod Eiffelovou věží a předstíraly jsme, že tam takhle sedáváme každý den a že je to vlastně úplně normální sedět pod Eiffelovkou..............................

Potom jsme se vydaly do města, do zahrad naproti Eiffelově věži, kde šla sestra fotit a já jsem vysílením skončila ležet na zídce jako bezdomovec a pozorovala jsem ruch a auta pod věží............nakonec jsme se s mou sestrou ve stavu mezi životem a smrtí doplazily k Vítěznému oblouku, kde jsme se alespoň vyfotily, abychom samy sobě věřily, že jsme tam vůbec byly....poté jsme si koupily na Champs-Elysées nejdražší vodu v našem životě a vydaly se k autobusu.......

Pro první den stačilo....vlastně druhý, první jsme totiž procestovali...........jeli jsme všichni společně zhruba třicet kilometrů za Paříž, kde jsme bydleli v tzv. formulích - F1. Bydleli tam s námi chasníci, stavaři a také....no zkrátka žena ani jedna, takže měli opravdu pozdvižení..........Pokoj byl velice spoře zařízen, postel a umyvadlo to jistily.......Jaká barva byla dveří Vašeho pokoje, v našem případě červená, taková barva byla Vaší sprchy a toalety, ale já jsem se pravidelně sprchovala v modrých, bylo v nich nejvíc volno.....zpět k spálení....večer jsem vypadala jako totální rajče z odrůdy rajčovitých.......všichni na mě koukali jako na exota a myslím, že koukali správně.........usnuli jsme vysílením a s očekáváním, co přijde den třetí.........................

O počasí jsme se bát nemuseli, protože nám opravdu přálo, i když párkrát sprchlo přes den se opět udělalo dusno a bylo teplo..................třetí den jsme tedy časně ráno vyrazili do zámku Fontanbleau, kde jsme všichni předstírali, že je nám do sedmnácti let, včetně mé dvaadvacetileté sestry....nevím proč, ale prošlo to.....prošli jsme si zámek, kde sedávali všichni Ludvíci a vyfotili se v zahradách, kde pro změnu byly kobylí ehm........poté nás autobus odvezl do Versailles, kde musím se přiznat jsme pouze se sestrou prošly nádvoří a místo prohlídky zámku jsme vzaly úprkem obchody a McDonald's, kde jsme se napáply a bylo nám fajn.........Poté jsme se přemístili do moderní čtvrti La Défense, kde jsem poprvé ve svém životě naživo spatřila mrakodrapy, seděla na jejich schodech a jedla bagetu jako opravdová Francouzska.................nakonec jsme autobusem několikrát objeli Vítězný oblouk v jehož kruhovém objezdu běhali zajíci a halucinace jsem opravdu neměla.................Přesunuli jsme se na loď, kde nás čekala společná projížďka po Seině.....sice trochu sprchlo, ale i tak to stálo za to.....Večer nás ještě provezli okolo Vítězného oblouku znovu, abychom ho viděly také ve tmě......zážitek.....

Čtvrtý a zároveň poslední den jsme navštívili Notre Damme, kde jsem zapálila svíčky a poté jsme se vydaly s mou sestrou hledat Louvre, který jsme sice našly, prošly jsme se po nádvoří, ale dovnitř jsme to už nestihly, takže Mona Lisa tam visí na zdi, aniž bych ji spatřla naživo, když jsme se přesunuli na Montmartre, tak jsem byla jako ve snách, všude jsem viděla Audrey Tatou, co by Amelii Poulain...z mého oblíbeného filmu....byla jsem v chrámu Sacre Couer, kde jsem zapálila svíčku a dívala jsem se na Paříž a měla jsem ji jako na dlani.........taky jsme se prošly kolem světoznámého kabaretu Moulin Rouge a poté jsme byli všichni společně na večeři v arabském bistru, kde jsme si pochutnali na gyrosu s hranolkami a s příjemně naplněnými bříšky jsme se ještě prošli krásnými ulicemi Paříže a potom jsme se jen dívali jak nad Seinnou zapadá slunce a čekali, až přijede náš autobus, který nás plny žážitků odveze domů..................................................................................................................Jen má vzděláním posledlá sestra se ještě běžela podívat, jakže to vlastně vypadá ta Sorbona :-D

Londýn - město čajoven a potulných hudebníků

A protože cestuji velmi ráda, povím Vám také o mé březnové cestě do Spojeného království..........

Cestu v autobuse, kdybyste si nohy nejradši dali ven z okénka všichni dobře známe.....je strašná, ale přežít se dá...jsem toho živoucí důkaz......

Jeli jsme přes Francii a když jsme dojeli do přístavu Calais, tak náš autobus navezli na trajekt, který směřoval do anglického přístavu Dover.....ano, trajekt se houpe.....a já se houpala s ním a můj žaludek neváhal a houpal se s námi......naštěstí cesta trvala necelou hodinku, takže jsem udržela vše na svém místě, ale prodýchávala jsem to dlouho, to musím přiznat...............................

Po vylodění jsme navštívili hrad v Doveru a potom jsme se celí unavení přesunuli do katedrály v Canteburry, kde byla ošklivá a vlezlá zima, ale také to bylo tím, že jsme byli rozespalí.............

Po prohlídce katedrály a městečka jsme se přesunuli k autobusu, který nás odvezl na stanoviště, kde si nás měly vyzvednout rodiny, u kterých jsme ten týden bydleli..............................................

Pan Hurts byl velmi příjemný a jeho žena také.....vřele nás přivítali dva blonďatí synátoři, kteří na nás skočili a hned v řadě za nimi jejich dva labradoři, takže jsme se s holkama opravdu nenudily...........

Dům byl zařízený ryze spoře po anglicku......úzké chodby, vysoké schody, kamenné zdi a dřevěné podlahy..........paní domácí byla ale dobrá kuchařka, jelikož jsem si navrch přivezla domů čtyři kamarády...........celý den jsme totiž neměli možnost, kde jíst a tak jsme se večer pěkně ,,natucli" něčím dobrým :-D

Druhý den nebylo počasí o nic lepší a my jsme se vydali autobusem na tříhodinovou cestu na Stonehenge......opravdu vypadal tak jako ze všech obrázků....blízko ke kamenům se díky vandalům už chodit nesmí a tak jsme jen chodili dokola jako cvičení medvědi......všichni jsme dostali telefonek do kterého paní říkala vše důležité o této stavbě, myslím, že to jediné, co jsme rozuměli bylo to, že se jí říká Stonehenge..............................................................................................

Týž den jsme se po návštěvě kamenných obrů přesunuli do městečka Salisburry, kde jsme navštívili další opravdu velmi vysokou katedrálu.........městečko bylo hezké, malé, ale přesto v něm bylo vše, co bych k životu potřebovala......irští hudebníci na ulicích.....dudy se ozývaly široko daleko, tomu říkám atmosféra...........

Třetí den na návštěvu Oxfordu se již udělalo lepší počasí a dokonce se na nás i podívalo sluníčko, byli jsme v zahradách, kde se natáčel Harry Potter a kde lítala Hermiona s Ronem......zajímavé, ale ne pro mě :-D já jsem se spíše zajímala o studentské koleje a prostranství okolo univerzity, do kterého stejně nebyl nijak zvláštní přístup..................poté jsme se přesunuli do Windsoru, kde zrovna jednala královna s francouzským prezidentem Sarkozym, proto byly všude vlajky a drahá auta...........

Čtvrtý den byl nejhorší, vyrazili jsme totiž do přístavního městečka Porsmouth, kde se narodila většina anglických spisovatelů a umělců.....myslím, že spojení lilo jako z konve, je pro tento den slabý pojem...........se svými chudáčky deštníky, které se prohybovaly ve větru jako tulipány jsme bojovali a nasměrovávali je tak, aby nám alespoň do očí neteklo......ale marně, kdo měl pláštěnku a zabalil se do ní od hlavy po paty vyhrál.....................................já jsem prohrála............

Navštívili jsme staré námořnické muzeum a také loď, kde byly moderně znázorněny různé námořní bitvy....i přes hrůznost počasí bych si snad bývala tento den užila, nesměla bych se však se svými 183 centimetry bouchnout do hlavy o trám, který vedl podél celé lodi.......vyjížďku po přístavu jsem v polokomatickém stavu prospala a lépe se mi udělalo až odpoledne, kdy vysvitlo slunce a já jsem si prohlédla rozhledu the Spinnaker, kde v horní části byla kavárna, kam jsem se už ale šplhat neodvážila, havu mám jen jednu, že..................................................................................

Pátý a zároveň poslední den jsme vyrazili do Londýna a to bylo teprve ono.....bolest hlavy byla tatam a i počasí se konečně umoudřilo........seděla jsem v autobuse a najednou na mě vykoukl Big Ben s celým svým parlamentem, zvláštní pocit, celkem mě zamrazilo.........vylezli jsme na velké ruské kolo, ze kterého jsme díky jasnu viděli vzdálenou Eiffelovu věž......poté jsme si prošli Londýn, shlédli jsme výměnu stráží, prošli jsme se po Tower bridge, kde už na nás opět padaly dešťové kapky a naší cestu jsme ukončili v Toweru, na který já už jsem ale neměla sílu, takže královské klenoty mi zůstaly utajeny, snad budu mít šanci je ještě někdy vidět.........................

Před odjezdem domů jsme se ještě vyšplhali k nultému poledníku, kde jsme se všichni vyfotili a poté už jsme nastoupili do našeho loďáku a vydali se směr naše vlast................................................

Tak zase po roce byly tu mé druhé Vánoce......dovolená v Egyptě...

Ano....miluji Egypt a ano....miluji ho opravdu vroucně......a troufám si říct, že je to láska na celý život....A tak jsem pár dní před koncem srpna opět zamířila do mé milované Hurghady, letoviska v Egyptě......Tentokrát jsme bydleli blíže k městu, konkrétně přímo na hlavní třídě Sakkaly.......V hotelu Le Pacha......hotel je to menší a co se týče vybavení ,,chudší" než ostatní hotely......Ale i tak to byla pro mě jako vždy pohádková dovolená....

Odlet z Prahy byl okolo půl desáté ráno, což znamená brzké vstávání......přiletěla egyptská společnost Air Cairo s údajně nejlepším pilotem Egypta, jak jsme se později dozvěděli od jednoho milého stevarda....... :-D

Když jsem vystoupila na letišti v Hurghadě, myslela jsem si, že to příšerné vedro jde z motoru letadla, opak byl pravdou.....to vedro tam bylo až do té doby, než jsem znovu strčila hlavu do letadla za dvanáct dní po mém příjezdu........

Přijeli jsme do hotelu a párkrát jsme museli měnit pokoj, než jsme našli náš ideál......ne, že bychom snad byli nějak rozmazlení, ale přece jen pokoj jako kobka bez balkónu s oknem, pod kterým každý den až do časných ranních hodin zpívá potulný zpěvák přes mikrofon, nebyl úplně to pravé ořechové....................................

Mezitím, co rodiče usnuli vysílením na pláži, já jsem nechtěla promarnit ani den, vyšla jsem si na pláž a prošla bar a celý komplex.....u bazénu bylo lidí trochu více a všichni různě posedávali v koutcích zahrad a na křeslech v recepci.....užívali si zkrátka svo pohádkovou dovolenou...............................................................

Po večeři jsme šly se sestrou do města, kde jsem se sešla se svým kamarádem Mohammedem, kterého jsem potkala minulé léto v hotelu Sunny days el Palacio.....to byl také krásný hotel.........seděli jsme před hotelem, jedli oříšky, popíjeli a povídali si o celém předešlém roku, co uplynul....Poté jsme se rozešli, protože musel brzy ráno jet do Káhiry za rodinou.......

Přes den jsme leželi u bazénu nebo na pláži, povídali si a užívali si krásného tepla a světla, které prostoupilo celým naším tělem....

Večer jsme například navštívili nový přístav Marina, kde jsou nejnovější obchody a loděnice, nejlepší diskotéku v Egyptě Ministry of Sound, která se nachází

pod širým nebem.....................................................

Poznaly jsme se sestrou dvě slečny z Prahy, se kterými jsme tam trávily spoustu času.....byla to Lucka, která vypadla z oka Kleopatře a Karolínka, která byla snědá kráska........užily jsme si s nimi spoustu legrace a zážitků a nevratně se zapsaly do mého života i srdce............byla to má nejlepší dovolená, kterou jsem si opravdu užila.......pokud chce někdo navštívit zemi, která má tak trochu jinou kulturu než ta naše.....vřele doporučuji...

Začátky jsou nejtěžší...

Ode dneška máme nový přírůstek do rodiny....stal se jím Eroy, kterému říkáme Bad a je to německý dlouhosrstý ohař.....po smutném odchodu naší milované Gity, která byla stejné rasy, tento čumáček vyplnil smutné místo na naší zahradě....snad se mu u nás bude líbit....
Sice jsme původně chtěli štěňátko, ale tomuhle pejskovi je rok a půl......byl totiž v péči jednoho staršího pána, který onemocněl a nemohl se o něj starat.....proto ho dal jinému, který se o něj mohl starat, ale místo toho ho dal do útulku......jak hnusné......když jsme se o tom dozvěděli, neváhali jsme ani minutu........
Je pár minut před půlnoci a náš.....ano teď už navždycky náš Badík usíná v boudičce, která mu přinese nový domov, kde ho budou mít všichni rádi a bude mu dobře........