Oslava mých ctěných 18...

Všechno začalo slibně...v pátek jsem si myslela, že budu ve škole jako na trní, ale naštěstí to bylo v pohodě. Po škole jsem šla k Verunce, ale ještě jsem se musela chvíli zdržet ve městě, protože pro mě prý něco dodělávala a já jsem toho nesměla být svědkem. :o))) Verča sbalila do tašky tajuplnou krabici, která vůbec nevypadala, jako by v ní byl dort. :o)) Tu jsem nesla já v náručí jak svátost a Verča nesla tašku. Šly jsme na bus Budějovičák a Verča se bálá, abychom si sedly. Přesvědčovala jsem jí, že je to úplně zbytečná starost. Jenže když jsme přišly na nádraží, bylo tam snad sto lídí. Nechápaly jsme, co se děje. Údajně to bylo kvůli výluce vlaků, protože ten den nejely žádné na Veselí, tudíž i lidé ze Soběslavi museli stávkovat. Přijel autobus a Libor koukal jako zjara a nemohl pochopit to lidstvo venku. Otevřel dveře a všichni se začali hrnout dovnitř. Verča s dortem, já s taškou a zběsile všichni volali, zda jede autobus do Soěslavi, načež Libor odpověděl pouze fádním NE. Nastoupili lidi, kteří řešili problém tak, že dojedou do Budějovic a odtud se potom nějak dostanou do Veselí. Nervózní ženština se se svými zavazadly nahrnula do autobusu a za ní nastoupil důchodce, který začal Liborovi vykládat, kolik autobusů a vlaků už mu dneska ujelo. Paní s taškami byla už řádně vykleplá a ruce už měla nervozitou okousané až k loktům. Najednou zakřičela: ,,Proboha, tak nezdržujte!", čehož si děda vůbec nevšímal a vyprávěl dál, potom řekl, že by mu to za to vůbec nestálo a raději vystoupil. Poté, co se celé nástupiště dozvědělo, že autobus přes Sobík nejede, nastoupilo z té vřavy ještě asi pět lidí a zbytek tam zůstal stát jako velikánská hromada neštěstí...
Když jsme jely domů, byla Verča přesvědčená, že u mě nebude spát a proto si sebou nevzala nic na spaní, což by tolik nevadilo, ale hlavně si nevzala svou antikoncepci, což už docela ano. Jenže v autobuse se dozvěděla, že druhý den do Prahy na zkoušku nemusí a tudíž u mě přespat může. S tabletami jsme to potom vyřešili tak, že jsme ráno jeli dříve a Verču hodili domů do slíbené a nutné poslední hodiny spolknutí své tablety. No přijely jsme domů a maminka už měla krásně všechno nachystané. Verunka mi popřála, dokud tam ještě nikdo nebyl a udělaly jsme si spolu intimčo. :o))) Pak už jen stačilo nakrájet ovoce a zalít ho Sangrií a všechno bylo připraveno. V šest jsme šly naproti prvním dvěma kamoškám k autobusu a potom se začali scházet lidi. Přijeli kluci, kteří původně jeli na Tučapy, ale nakonec trefili správně. Potom Anička a tak....no sfoukala jsem svíčky a všechno jsem si přála, připili jsme si a bavili se....
No potom se začali lidi tak nějak pakovat a zbyla tam Verunka, Anča a Vojta, kteří u mě přespali. Ráno jsme je s mamkou hodily do Tábora a já byla unavená jako v transu, šla jsem si rychle hajnout a vzbudila se v půl jedný odpoledne....