Sny...

Povím vám, že bych občas chtěla uniknout.....do jinýho světa.....tam, kde bych žila, jak bych chtěla....teď nemyslím majetkově, ale psychicky.....tak ráda bych byla jinde.............................
Chybí mi spousta lidí, kteří jsou ode mně strašně moc daleko, ale přitom je mám moc ráda a chtěla být s nimi......
Tolik věcí bych chtěla změnit a je mi jasné, že nejdřív musím začít u sebe, ale je tu spousta věcí, na které sama nestačím a ani je neovlivním, ale to ovlivnit můžu, tak to udělám a to slibuju. Protože bych se ráda vzbouzela v lepším světě než je tenhle...už to tu nemůžu vydržet na téhle planetě.........a věřtě, že já se o to postarám...............

Prágl...

Včera jsem se sestřičkou vyrazila na vejlet do Prahy, ale už jsem neměla sílu vám o tom napsat. Naštěstí jsem se nenabalila, což jsem měla v plánu a dobře jsem udělala, vedro bylo jako v psinci. Ale hned po ránu jsem měla opravdu kulturní zážitek a tím nemyslím bezdomáče na hlaváku, ale potkala jsem mistra Šteindlera. :-D Razil si to Vodičkárnou v nejspíš pohodlných pohorkách s krosnou na zádech.......no a aby těch ,,hvězd" nebylo málo, tak jsem na Chodově potkala Miss Kateřinu Sokolovou a vypadala moc krásně, opáleně a sympaticky. Všichni na ni koukali a ona se nesla jako pávice....ne, že by vypadala nafoukaně, ale spíš vznešeně, fakt. No a jinak to bylo fajn, protože to byl jeden z posledních teplých dnů. A navíc při cestě zpět nám cestu zkrátil voják v kupé. Byl moc příjemný a hezký a já jsem se po dlouhé době zase cítila v bezpečí :-D

Relaxační den...

Dneska byl úplně suprovej den....už od rána se na mě smálo sluníčko a měla jsem po dlouhé době sraz s kamarádem.......povídali jsme si o mé dovolené i jeho a tak bylo fajn, ale nejlepší z celého dne bylo, když jsme vzali útokem táborskou Dobrou čajovnu, kterou chci tímto vychválit do nebes.....miluju to místo, tu vůni a to prostředí, když tam sedím, padne na mě vždycky takový zvláštní pocit, který se dá zažít jenom tam......

Seděli jsme venku v zahrádce, kde doslova zurčil potůček, v našem případě fontánka a do toho byly všude všemožné rostlinky a bylinky, pobíhal pejsek sympatického majitele a já jsem pila báječný marocký čaj zvaný Pouštní duna s lístečky máty rozdrcenými, jak se píše v knize :o)) potom jsem si dala turecký nápoj sahlep z mléka a se skořicí....dávám si to skoro vždycky, protože zrovna tyhle dvě věci miluju snad úplně nejvíc.....no úplná scenérie.............

No a když se mi u toho ještě kamarád hrabal hodinu ve vlasech, vrněla jsem blahem a málem jsem usnula........takových dní by zkrátka mělo být více a basta fidli.................................................

Ať žijí hříchy...

Včera večer, když jsem se vrátila z projížďky na kole.....no projížďky.....vezla jsem kamarádce dole z ulice objednávku z jedné nejmenované kosmetiky :-D tak jsem byla už tak nějak po večerním jídle, ale od babičky, která nás poctila svou sobotní návštěvou jsem měsíc dopředu dostala k svátku Raffaello, které mi výhružně stálo na stole a kousky kokosů se tetelily, až je sním......................
Tak jsem je nemohla nechat jen tak trápit se a pro jistotu jsem celou krabičku v půl jedné v noci, aby mi to lépe myslelo ,,zkrmila"..........
Ano.....bylo to dobré a krásně se mi spalo a jestli si myslíte, že se teď na všechno vykašlu a budu jenom jíst sladké, tak máte pravdu......................... :-D bon apetito...

O životě na této planetě...

Celý život se za něčím ženeme, pospícháme zařídit spoustu věcí, dělat všechno tak, abychom byli nejlepší.....ale zapomínáme na jednu věc...ŽÍT......život je tak neskutečně dlouhý, ale zároveň strašně krátký na to, abychom stihli všechno, co chceme, alespoň většina lidí to tak má................
Materialisti se ženou za penězi, majetkem a míru toho, co dokázali berou podle počtu svých aut, domů, letních vil, bohužel už i milenek a tučného konta....mají všechno a vlastně nemají nic, nemají radost z toho, že jim štěňátko počůralo podlahu a pak si do toho sedlo a tvářilo se jako dítko nevinnosti, nemají radost z toho, že jim list, který zrovna opadnul zabloudil ve vlasech, ani z toho, že jim dešťové kapky naplnily záhony čerstvou vodou.................ano, peníze jsou potřebou našeho života, ten by bez nich nebyl možný a já si také ráda dopřeju to, co mám ráda...................
Ale i kdybych teď místo na kolečkové židli seděla v křesle vystlaném až ke stropu velkými bankovkami, necítila bych se o nic líp, protože bych pořád měla tu pitomě upicnutou ofinu, bolavou ruku i náladu lehce melancholickou a proto vím, že za peníze si nekoupím všechno a jsem moc ráda, že jsem to zjistila a navíc bych odtud asi špatně dosáhla na klávesnici......ztrácí čas, kdo to neví.............neštěstí totiž nechodí po horách, ale po lidech a proto i sebevětší boháč může být nemocný, může mu zemřít jeho nejbližší anebo ho postihnout přírodní katastrofa, ale on když ztratí všechen majetek, nebude mít nic, kdežto lidé, kteří spolu žijí z lásky, i kdyby ztratili střechu nad hlavou, jedno jim vždycky zbyde....budou mít navzájem sami sebe a vždycky tu pro sebe budou...................zemřít s pocitem lásky v srdci, která je opětovaná je bohatší než zemřít s kufrem peněz a pocitem dobře prodaných akcií, alespoň pro mě...........

27 šatů

Tento super romantický film s krásnou Katherine Heigl, kterou můžete také znát z populárního amerického seriálu Chirurgové (Grey's anatomy) coby Izzie mě opravdu dostal........musím říct, že přímo na slaďáky zrovna nejsem, ale tenhle film byl krásný, vtipný a člověk ho hltal každou vteřinou, protože ho zajímalo, co bude dál......

Katherine je okouzlující, krásná, milá, obětavá a sluší jí snad všechny šaty světa od kimona, koktejlek až po španělský kroj...film byl příjemným zpestřením mého nedělního večera a jsem nakonec ráda, že jsem se dočkala klasického amerického ,,hepyjendu", protože tahle mladá dáma si ho opravdu zasloužila....

Americký gangster

Jelikož má sestra k zbláznění miluje herce Denzela Washingtona, tak jsem se rozhodla, že jí udělám radost a pučím relativně nový film s tímto hercem a to konkrétně Amerického gangstera......Mě tento herec nevadí, naopak, ale láskou k němu neoplývám.........
Na to, že film trval přesně dvě a půl hodiny bych ho čekala lepší....dívala jsem se na něj vlastně jen proto, abych zjistila konec.....každopádně nuda a nepřehlednost ve filmu nastala již v prvních okamžicích a trochu orientovat jsem se v něm začala asi tak po hodině.....děj nebyl příliš poutavý a nebýt snad božského Denzela, ani bych u filmu nevydržela......sem tam sice někoho bodli nožem nebo mu vystřelili mozek z hlavy, ale nemělo to jiskru, takže jestli si chcete příjemně odpočinout a třeba zaštupovat ponožky, ale nechcete se u toho dívat do zdi, tak si myslím že takový gangster bude dobrým společníkem, ale víc se od něj čekat bohužel nedá........

Divadlo Na Fidlovačce

Taky jsem si vzpomněla, jak jsem ještě ve škole byla v Praze v Divadle Na Fidlovačce.....byli jsme na Hostinci U Kamenného stolu, ale já místo toho, abych si hlídala děj, který jsem měla později zapsat do čtenářáku jsem oběma očima hltala Petra Rychlého, který tam strhl zájem na svou osobu jako sexuální objekt nejvyššího stupně :-D A když se mi ještě holky ,,hrabaly" ve vlasech, bylo to asi vlastně nejlepší představení, co jsem kdy byla :-D Slečna Věrunka s Alenkou byly pasé........ :-D

Ne ale teď vážně, myslím, že to bylo hodně vyvedené představení a velkou roli v tom sehrála účast známých pražských herců z divadla Tomáše Töpfera.....docela jsem koukala kolik lidí spadá pod tohle relativně malé divadélko......Také si tam zahrále Světlanka z Ulice a spoustu jiných herců.....

Alespoň jsem si prošla divadlo skrz na skrz, vyfotila jsem si nějaké ty známé tváře - bohužel jen v rámečku na zdi a potom jsme se s holkama jako vždy když jsme v hlavním městě vrhly na ty potrhané nákupy..... :o)

Paříž - město zamilovaných...

Jednou z mých posledních letošních cest byla sladká Paříž, která byla v květnovém oparu krásně rozkvetlá, teplá a sálala z ní pohoda.......

Vyjeli jsme autobusem z Tábora a cesta ubíhala celkem dobře, jen....ano, jeli jsme autobsem, takže ten samý problém jako vždy, měli jsme nohy.............................................................................
Když jsem se po polámané cestě vzbudila na svém kamarádovi a musím přiznat, že to bylo po dlouhé době probuzení příjemné (pro mě ano, jak se vyspal on, nemám zdání), tak jsme byli asi dvacet kilometrů od Paříže, ale na dálnici, která byla beznadějně ucpaná a tak jsme tento směšný úsek jeli asi tři hodiny.................................

Když jsme dorazili do podzemních parkovišť, kde jedině mohly autobusy stát, všichni jsme si s úlevou protáhli nohy......přesunuli jsme se do metra, které nás dovezlo blíže k centru.......

Nečekali jsme, že bude takové vedro, proto jsme všichni měli deštníky a opalovací krém nikdo z nás.....večer jsme vypadali jako raci, ale o tom až později..............

Vystoupili jsme tedy z metra nedaleko Náměstí svornosti (Place de La Concorde), kde jsme si prohlédli egyptský obelisk, který zde stojí již od časů dávných bojů a zdobí francouzské náměstí, kde se prohánějí desítky skútrů, na kterých jezdí ženy v kostýmech, manažeři, ale i prodavači zeleniny......Z náměstí na nás vykukovala Eiffelova věž, ale ještě se nezdála zdaleka tak velká, jako když jsem stála před ní......Byli jsme se podívat u Invalidovny, která dříve sloužila poraněným vojákům a dnes má stejný význam až na to, že jsou v ní civilisté.........................

Vedro bylo opravdu k nesnesení, zvlášť když člověk chodí bez pití po ulici a nemá, kam by zalezl.......Přišli jsme blíže k vysoké krasavici a s mojí sestrou jsme se rozhodly, že se podíváme samozřejmě až nahoru, když už jsme tady........Všude pod Eiffelovkou byli policisté nebo lépe portýři se samopaly a hlídali sebemenší divný pohyb.....vystáli jsme nekonečnou frontu, kde moje jazykaznalá sestřička koupila dvě vstupenky a už se jelo.....Vyjely jsme výtahem do druhého patra věže a odtud jsme přešly do užšího výtahu, který nás odvezl na vrchol............

Podotýkám, že konstrukce je z ocele, tudíž jsme se houpali ze strany na stranu jako kdybychom seděli na špičce topolu....to samozřejmě přeháním, ale znatelné to bylo...........tam nahoře byl nádherný výhled do dáli......ruské kolo v Londýně ale bohužel vidět nebylo, na to bylo moc malé......prošly jsme se po kruhu, kde byly napsané vzdušné vzdálenosti do jiných měst z vrcholu věže.......sešly jsme o patro níže, kde byly i venkovní lavičky a tak mohli lidé posvačit, posedět a protáhnout své unavené údy....ty dva dolní samozřejmě..............Poté jsme sešly do prvního patra, kde je vedená restaurace, kam jsme samozřejmě nešly, chtěly jsme si totiž nějaké peníze nechat i na zbytek pobytu a ne si za ně koupit náprstek kávy, že.................i když na vrcholku věže jsme si koupily malé suvenýrky......................

Po zdolání miliardy a půl schodů (počítala jsem to :-D) jsme si sedly do parku pod Eiffelovou věží a předstíraly jsme, že tam takhle sedáváme každý den a že je to vlastně úplně normální sedět pod Eiffelovkou..............................

Potom jsme se vydaly do města, do zahrad naproti Eiffelově věži, kde šla sestra fotit a já jsem vysílením skončila ležet na zídce jako bezdomovec a pozorovala jsem ruch a auta pod věží............nakonec jsme se s mou sestrou ve stavu mezi životem a smrtí doplazily k Vítěznému oblouku, kde jsme se alespoň vyfotily, abychom samy sobě věřily, že jsme tam vůbec byly....poté jsme si koupily na Champs-Elysées nejdražší vodu v našem životě a vydaly se k autobusu.......

Pro první den stačilo....vlastně druhý, první jsme totiž procestovali...........jeli jsme všichni společně zhruba třicet kilometrů za Paříž, kde jsme bydleli v tzv. formulích - F1. Bydleli tam s námi chasníci, stavaři a také....no zkrátka žena ani jedna, takže měli opravdu pozdvižení..........Pokoj byl velice spoře zařízen, postel a umyvadlo to jistily.......Jaká barva byla dveří Vašeho pokoje, v našem případě červená, taková barva byla Vaší sprchy a toalety, ale já jsem se pravidelně sprchovala v modrých, bylo v nich nejvíc volno.....zpět k spálení....večer jsem vypadala jako totální rajče z odrůdy rajčovitých.......všichni na mě koukali jako na exota a myslím, že koukali správně.........usnuli jsme vysílením a s očekáváním, co přijde den třetí.........................

O počasí jsme se bát nemuseli, protože nám opravdu přálo, i když párkrát sprchlo přes den se opět udělalo dusno a bylo teplo..................třetí den jsme tedy časně ráno vyrazili do zámku Fontanbleau, kde jsme všichni předstírali, že je nám do sedmnácti let, včetně mé dvaadvacetileté sestry....nevím proč, ale prošlo to.....prošli jsme si zámek, kde sedávali všichni Ludvíci a vyfotili se v zahradách, kde pro změnu byly kobylí ehm........poté nás autobus odvezl do Versailles, kde musím se přiznat jsme pouze se sestrou prošly nádvoří a místo prohlídky zámku jsme vzaly úprkem obchody a McDonald's, kde jsme se napáply a bylo nám fajn.........Poté jsme se přemístili do moderní čtvrti La Défense, kde jsem poprvé ve svém životě naživo spatřila mrakodrapy, seděla na jejich schodech a jedla bagetu jako opravdová Francouzska.................nakonec jsme autobusem několikrát objeli Vítězný oblouk v jehož kruhovém objezdu běhali zajíci a halucinace jsem opravdu neměla.................Přesunuli jsme se na loď, kde nás čekala společná projížďka po Seině.....sice trochu sprchlo, ale i tak to stálo za to.....Večer nás ještě provezli okolo Vítězného oblouku znovu, abychom ho viděly také ve tmě......zážitek.....

Čtvrtý a zároveň poslední den jsme navštívili Notre Damme, kde jsem zapálila svíčky a poté jsme se vydaly s mou sestrou hledat Louvre, který jsme sice našly, prošly jsme se po nádvoří, ale dovnitř jsme to už nestihly, takže Mona Lisa tam visí na zdi, aniž bych ji spatřla naživo, když jsme se přesunuli na Montmartre, tak jsem byla jako ve snách, všude jsem viděla Audrey Tatou, co by Amelii Poulain...z mého oblíbeného filmu....byla jsem v chrámu Sacre Couer, kde jsem zapálila svíčku a dívala jsem se na Paříž a měla jsem ji jako na dlani.........taky jsme se prošly kolem světoznámého kabaretu Moulin Rouge a poté jsme byli všichni společně na večeři v arabském bistru, kde jsme si pochutnali na gyrosu s hranolkami a s příjemně naplněnými bříšky jsme se ještě prošli krásnými ulicemi Paříže a potom jsme se jen dívali jak nad Seinnou zapadá slunce a čekali, až přijede náš autobus, který nás plny žážitků odveze domů..................................................................................................................Jen má vzděláním posledlá sestra se ještě běžela podívat, jakže to vlastně vypadá ta Sorbona :-D

Londýn - město čajoven a potulných hudebníků

A protože cestuji velmi ráda, povím Vám také o mé březnové cestě do Spojeného království..........

Cestu v autobuse, kdybyste si nohy nejradši dali ven z okénka všichni dobře známe.....je strašná, ale přežít se dá...jsem toho živoucí důkaz......

Jeli jsme přes Francii a když jsme dojeli do přístavu Calais, tak náš autobus navezli na trajekt, který směřoval do anglického přístavu Dover.....ano, trajekt se houpe.....a já se houpala s ním a můj žaludek neváhal a houpal se s námi......naštěstí cesta trvala necelou hodinku, takže jsem udržela vše na svém místě, ale prodýchávala jsem to dlouho, to musím přiznat...............................

Po vylodění jsme navštívili hrad v Doveru a potom jsme se celí unavení přesunuli do katedrály v Canteburry, kde byla ošklivá a vlezlá zima, ale také to bylo tím, že jsme byli rozespalí.............

Po prohlídce katedrály a městečka jsme se přesunuli k autobusu, který nás odvezl na stanoviště, kde si nás měly vyzvednout rodiny, u kterých jsme ten týden bydleli..............................................

Pan Hurts byl velmi příjemný a jeho žena také.....vřele nás přivítali dva blonďatí synátoři, kteří na nás skočili a hned v řadě za nimi jejich dva labradoři, takže jsme se s holkama opravdu nenudily...........

Dům byl zařízený ryze spoře po anglicku......úzké chodby, vysoké schody, kamenné zdi a dřevěné podlahy..........paní domácí byla ale dobrá kuchařka, jelikož jsem si navrch přivezla domů čtyři kamarády...........celý den jsme totiž neměli možnost, kde jíst a tak jsme se večer pěkně ,,natucli" něčím dobrým :-D

Druhý den nebylo počasí o nic lepší a my jsme se vydali autobusem na tříhodinovou cestu na Stonehenge......opravdu vypadal tak jako ze všech obrázků....blízko ke kamenům se díky vandalům už chodit nesmí a tak jsme jen chodili dokola jako cvičení medvědi......všichni jsme dostali telefonek do kterého paní říkala vše důležité o této stavbě, myslím, že to jediné, co jsme rozuměli bylo to, že se jí říká Stonehenge..............................................................................................

Týž den jsme se po návštěvě kamenných obrů přesunuli do městečka Salisburry, kde jsme navštívili další opravdu velmi vysokou katedrálu.........městečko bylo hezké, malé, ale přesto v něm bylo vše, co bych k životu potřebovala......irští hudebníci na ulicích.....dudy se ozývaly široko daleko, tomu říkám atmosféra...........

Třetí den na návštěvu Oxfordu se již udělalo lepší počasí a dokonce se na nás i podívalo sluníčko, byli jsme v zahradách, kde se natáčel Harry Potter a kde lítala Hermiona s Ronem......zajímavé, ale ne pro mě :-D já jsem se spíše zajímala o studentské koleje a prostranství okolo univerzity, do kterého stejně nebyl nijak zvláštní přístup..................poté jsme se přesunuli do Windsoru, kde zrovna jednala královna s francouzským prezidentem Sarkozym, proto byly všude vlajky a drahá auta...........

Čtvrtý den byl nejhorší, vyrazili jsme totiž do přístavního městečka Porsmouth, kde se narodila většina anglických spisovatelů a umělců.....myslím, že spojení lilo jako z konve, je pro tento den slabý pojem...........se svými chudáčky deštníky, které se prohybovaly ve větru jako tulipány jsme bojovali a nasměrovávali je tak, aby nám alespoň do očí neteklo......ale marně, kdo měl pláštěnku a zabalil se do ní od hlavy po paty vyhrál.....................................já jsem prohrála............

Navštívili jsme staré námořnické muzeum a také loď, kde byly moderně znázorněny různé námořní bitvy....i přes hrůznost počasí bych si snad bývala tento den užila, nesměla bych se však se svými 183 centimetry bouchnout do hlavy o trám, který vedl podél celé lodi.......vyjížďku po přístavu jsem v polokomatickém stavu prospala a lépe se mi udělalo až odpoledne, kdy vysvitlo slunce a já jsem si prohlédla rozhledu the Spinnaker, kde v horní části byla kavárna, kam jsem se už ale šplhat neodvážila, havu mám jen jednu, že..................................................................................

Pátý a zároveň poslední den jsme vyrazili do Londýna a to bylo teprve ono.....bolest hlavy byla tatam a i počasí se konečně umoudřilo........seděla jsem v autobuse a najednou na mě vykoukl Big Ben s celým svým parlamentem, zvláštní pocit, celkem mě zamrazilo.........vylezli jsme na velké ruské kolo, ze kterého jsme díky jasnu viděli vzdálenou Eiffelovu věž......poté jsme si prošli Londýn, shlédli jsme výměnu stráží, prošli jsme se po Tower bridge, kde už na nás opět padaly dešťové kapky a naší cestu jsme ukončili v Toweru, na který já už jsem ale neměla sílu, takže královské klenoty mi zůstaly utajeny, snad budu mít šanci je ještě někdy vidět.........................

Před odjezdem domů jsme se ještě vyšplhali k nultému poledníku, kde jsme se všichni vyfotili a poté už jsme nastoupili do našeho loďáku a vydali se směr naše vlast................................................

Tak zase po roce byly tu mé druhé Vánoce......dovolená v Egyptě...

Ano....miluji Egypt a ano....miluji ho opravdu vroucně......a troufám si říct, že je to láska na celý život....A tak jsem pár dní před koncem srpna opět zamířila do mé milované Hurghady, letoviska v Egyptě......Tentokrát jsme bydleli blíže k městu, konkrétně přímo na hlavní třídě Sakkaly.......V hotelu Le Pacha......hotel je to menší a co se týče vybavení ,,chudší" než ostatní hotely......Ale i tak to byla pro mě jako vždy pohádková dovolená....

Odlet z Prahy byl okolo půl desáté ráno, což znamená brzké vstávání......přiletěla egyptská společnost Air Cairo s údajně nejlepším pilotem Egypta, jak jsme se později dozvěděli od jednoho milého stevarda....... :-D

Když jsem vystoupila na letišti v Hurghadě, myslela jsem si, že to příšerné vedro jde z motoru letadla, opak byl pravdou.....to vedro tam bylo až do té doby, než jsem znovu strčila hlavu do letadla za dvanáct dní po mém příjezdu........

Přijeli jsme do hotelu a párkrát jsme museli měnit pokoj, než jsme našli náš ideál......ne, že bychom snad byli nějak rozmazlení, ale přece jen pokoj jako kobka bez balkónu s oknem, pod kterým každý den až do časných ranních hodin zpívá potulný zpěvák přes mikrofon, nebyl úplně to pravé ořechové....................................

Mezitím, co rodiče usnuli vysílením na pláži, já jsem nechtěla promarnit ani den, vyšla jsem si na pláž a prošla bar a celý komplex.....u bazénu bylo lidí trochu více a všichni různě posedávali v koutcích zahrad a na křeslech v recepci.....užívali si zkrátka svo pohádkovou dovolenou...............................................................

Po večeři jsme šly se sestrou do města, kde jsem se sešla se svým kamarádem Mohammedem, kterého jsem potkala minulé léto v hotelu Sunny days el Palacio.....to byl také krásný hotel.........seděli jsme před hotelem, jedli oříšky, popíjeli a povídali si o celém předešlém roku, co uplynul....Poté jsme se rozešli, protože musel brzy ráno jet do Káhiry za rodinou.......

Přes den jsme leželi u bazénu nebo na pláži, povídali si a užívali si krásného tepla a světla, které prostoupilo celým naším tělem....

Večer jsme například navštívili nový přístav Marina, kde jsou nejnovější obchody a loděnice, nejlepší diskotéku v Egyptě Ministry of Sound, která se nachází

pod širým nebem.....................................................

Poznaly jsme se sestrou dvě slečny z Prahy, se kterými jsme tam trávily spoustu času.....byla to Lucka, která vypadla z oka Kleopatře a Karolínka, která byla snědá kráska........užily jsme si s nimi spoustu legrace a zážitků a nevratně se zapsaly do mého života i srdce............byla to má nejlepší dovolená, kterou jsem si opravdu užila.......pokud chce někdo navštívit zemi, která má tak trochu jinou kulturu než ta naše.....vřele doporučuji...

Začátky jsou nejtěžší...

Ode dneška máme nový přírůstek do rodiny....stal se jím Eroy, kterému říkáme Bad a je to německý dlouhosrstý ohař.....po smutném odchodu naší milované Gity, která byla stejné rasy, tento čumáček vyplnil smutné místo na naší zahradě....snad se mu u nás bude líbit....
Sice jsme původně chtěli štěňátko, ale tomuhle pejskovi je rok a půl......byl totiž v péči jednoho staršího pána, který onemocněl a nemohl se o něj starat.....proto ho dal jinému, který se o něj mohl starat, ale místo toho ho dal do útulku......jak hnusné......když jsme se o tom dozvěděli, neváhali jsme ani minutu........
Je pár minut před půlnoci a náš.....ano teď už navždycky náš Badík usíná v boudičce, která mu přinese nový domov, kde ho budou mít všichni rádi a bude mu dobře........