Paříž - město zamilovaných...

Jednou z mých posledních letošních cest byla sladká Paříž, která byla v květnovém oparu krásně rozkvetlá, teplá a sálala z ní pohoda.......

Vyjeli jsme autobusem z Tábora a cesta ubíhala celkem dobře, jen....ano, jeli jsme autobsem, takže ten samý problém jako vždy, měli jsme nohy.............................................................................
Když jsem se po polámané cestě vzbudila na svém kamarádovi a musím přiznat, že to bylo po dlouhé době probuzení příjemné (pro mě ano, jak se vyspal on, nemám zdání), tak jsme byli asi dvacet kilometrů od Paříže, ale na dálnici, která byla beznadějně ucpaná a tak jsme tento směšný úsek jeli asi tři hodiny.................................

Když jsme dorazili do podzemních parkovišť, kde jedině mohly autobusy stát, všichni jsme si s úlevou protáhli nohy......přesunuli jsme se do metra, které nás dovezlo blíže k centru.......

Nečekali jsme, že bude takové vedro, proto jsme všichni měli deštníky a opalovací krém nikdo z nás.....večer jsme vypadali jako raci, ale o tom až později..............

Vystoupili jsme tedy z metra nedaleko Náměstí svornosti (Place de La Concorde), kde jsme si prohlédli egyptský obelisk, který zde stojí již od časů dávných bojů a zdobí francouzské náměstí, kde se prohánějí desítky skútrů, na kterých jezdí ženy v kostýmech, manažeři, ale i prodavači zeleniny......Z náměstí na nás vykukovala Eiffelova věž, ale ještě se nezdála zdaleka tak velká, jako když jsem stála před ní......Byli jsme se podívat u Invalidovny, která dříve sloužila poraněným vojákům a dnes má stejný význam až na to, že jsou v ní civilisté.........................

Vedro bylo opravdu k nesnesení, zvlášť když člověk chodí bez pití po ulici a nemá, kam by zalezl.......Přišli jsme blíže k vysoké krasavici a s mojí sestrou jsme se rozhodly, že se podíváme samozřejmě až nahoru, když už jsme tady........Všude pod Eiffelovkou byli policisté nebo lépe portýři se samopaly a hlídali sebemenší divný pohyb.....vystáli jsme nekonečnou frontu, kde moje jazykaznalá sestřička koupila dvě vstupenky a už se jelo.....Vyjely jsme výtahem do druhého patra věže a odtud jsme přešly do užšího výtahu, který nás odvezl na vrchol............

Podotýkám, že konstrukce je z ocele, tudíž jsme se houpali ze strany na stranu jako kdybychom seděli na špičce topolu....to samozřejmě přeháním, ale znatelné to bylo...........tam nahoře byl nádherný výhled do dáli......ruské kolo v Londýně ale bohužel vidět nebylo, na to bylo moc malé......prošly jsme se po kruhu, kde byly napsané vzdušné vzdálenosti do jiných měst z vrcholu věže.......sešly jsme o patro níže, kde byly i venkovní lavičky a tak mohli lidé posvačit, posedět a protáhnout své unavené údy....ty dva dolní samozřejmě..............Poté jsme sešly do prvního patra, kde je vedená restaurace, kam jsme samozřejmě nešly, chtěly jsme si totiž nějaké peníze nechat i na zbytek pobytu a ne si za ně koupit náprstek kávy, že.................i když na vrcholku věže jsme si koupily malé suvenýrky......................

Po zdolání miliardy a půl schodů (počítala jsem to :-D) jsme si sedly do parku pod Eiffelovou věží a předstíraly jsme, že tam takhle sedáváme každý den a že je to vlastně úplně normální sedět pod Eiffelovkou..............................

Potom jsme se vydaly do města, do zahrad naproti Eiffelově věži, kde šla sestra fotit a já jsem vysílením skončila ležet na zídce jako bezdomovec a pozorovala jsem ruch a auta pod věží............nakonec jsme se s mou sestrou ve stavu mezi životem a smrtí doplazily k Vítěznému oblouku, kde jsme se alespoň vyfotily, abychom samy sobě věřily, že jsme tam vůbec byly....poté jsme si koupily na Champs-Elysées nejdražší vodu v našem životě a vydaly se k autobusu.......

Pro první den stačilo....vlastně druhý, první jsme totiž procestovali...........jeli jsme všichni společně zhruba třicet kilometrů za Paříž, kde jsme bydleli v tzv. formulích - F1. Bydleli tam s námi chasníci, stavaři a také....no zkrátka žena ani jedna, takže měli opravdu pozdvižení..........Pokoj byl velice spoře zařízen, postel a umyvadlo to jistily.......Jaká barva byla dveří Vašeho pokoje, v našem případě červená, taková barva byla Vaší sprchy a toalety, ale já jsem se pravidelně sprchovala v modrých, bylo v nich nejvíc volno.....zpět k spálení....večer jsem vypadala jako totální rajče z odrůdy rajčovitých.......všichni na mě koukali jako na exota a myslím, že koukali správně.........usnuli jsme vysílením a s očekáváním, co přijde den třetí.........................

O počasí jsme se bát nemuseli, protože nám opravdu přálo, i když párkrát sprchlo přes den se opět udělalo dusno a bylo teplo..................třetí den jsme tedy časně ráno vyrazili do zámku Fontanbleau, kde jsme všichni předstírali, že je nám do sedmnácti let, včetně mé dvaadvacetileté sestry....nevím proč, ale prošlo to.....prošli jsme si zámek, kde sedávali všichni Ludvíci a vyfotili se v zahradách, kde pro změnu byly kobylí ehm........poté nás autobus odvezl do Versailles, kde musím se přiznat jsme pouze se sestrou prošly nádvoří a místo prohlídky zámku jsme vzaly úprkem obchody a McDonald's, kde jsme se napáply a bylo nám fajn.........Poté jsme se přemístili do moderní čtvrti La Défense, kde jsem poprvé ve svém životě naživo spatřila mrakodrapy, seděla na jejich schodech a jedla bagetu jako opravdová Francouzska.................nakonec jsme autobusem několikrát objeli Vítězný oblouk v jehož kruhovém objezdu běhali zajíci a halucinace jsem opravdu neměla.................Přesunuli jsme se na loď, kde nás čekala společná projížďka po Seině.....sice trochu sprchlo, ale i tak to stálo za to.....Večer nás ještě provezli okolo Vítězného oblouku znovu, abychom ho viděly také ve tmě......zážitek.....

Čtvrtý a zároveň poslední den jsme navštívili Notre Damme, kde jsem zapálila svíčky a poté jsme se vydaly s mou sestrou hledat Louvre, který jsme sice našly, prošly jsme se po nádvoří, ale dovnitř jsme to už nestihly, takže Mona Lisa tam visí na zdi, aniž bych ji spatřla naživo, když jsme se přesunuli na Montmartre, tak jsem byla jako ve snách, všude jsem viděla Audrey Tatou, co by Amelii Poulain...z mého oblíbeného filmu....byla jsem v chrámu Sacre Couer, kde jsem zapálila svíčku a dívala jsem se na Paříž a měla jsem ji jako na dlani.........taky jsme se prošly kolem světoznámého kabaretu Moulin Rouge a poté jsme byli všichni společně na večeři v arabském bistru, kde jsme si pochutnali na gyrosu s hranolkami a s příjemně naplněnými bříšky jsme se ještě prošli krásnými ulicemi Paříže a potom jsme se jen dívali jak nad Seinnou zapadá slunce a čekali, až přijede náš autobus, který nás plny žážitků odveze domů..................................................................................................................Jen má vzděláním posledlá sestra se ještě běžela podívat, jakže to vlastně vypadá ta Sorbona :-D