Londýn - město čajoven a potulných hudebníků

A protože cestuji velmi ráda, povím Vám také o mé březnové cestě do Spojeného království..........

Cestu v autobuse, kdybyste si nohy nejradši dali ven z okénka všichni dobře známe.....je strašná, ale přežít se dá...jsem toho živoucí důkaz......

Jeli jsme přes Francii a když jsme dojeli do přístavu Calais, tak náš autobus navezli na trajekt, který směřoval do anglického přístavu Dover.....ano, trajekt se houpe.....a já se houpala s ním a můj žaludek neváhal a houpal se s námi......naštěstí cesta trvala necelou hodinku, takže jsem udržela vše na svém místě, ale prodýchávala jsem to dlouho, to musím přiznat...............................

Po vylodění jsme navštívili hrad v Doveru a potom jsme se celí unavení přesunuli do katedrály v Canteburry, kde byla ošklivá a vlezlá zima, ale také to bylo tím, že jsme byli rozespalí.............

Po prohlídce katedrály a městečka jsme se přesunuli k autobusu, který nás odvezl na stanoviště, kde si nás měly vyzvednout rodiny, u kterých jsme ten týden bydleli..............................................

Pan Hurts byl velmi příjemný a jeho žena také.....vřele nás přivítali dva blonďatí synátoři, kteří na nás skočili a hned v řadě za nimi jejich dva labradoři, takže jsme se s holkama opravdu nenudily...........

Dům byl zařízený ryze spoře po anglicku......úzké chodby, vysoké schody, kamenné zdi a dřevěné podlahy..........paní domácí byla ale dobrá kuchařka, jelikož jsem si navrch přivezla domů čtyři kamarády...........celý den jsme totiž neměli možnost, kde jíst a tak jsme se večer pěkně ,,natucli" něčím dobrým :-D

Druhý den nebylo počasí o nic lepší a my jsme se vydali autobusem na tříhodinovou cestu na Stonehenge......opravdu vypadal tak jako ze všech obrázků....blízko ke kamenům se díky vandalům už chodit nesmí a tak jsme jen chodili dokola jako cvičení medvědi......všichni jsme dostali telefonek do kterého paní říkala vše důležité o této stavbě, myslím, že to jediné, co jsme rozuměli bylo to, že se jí říká Stonehenge..............................................................................................

Týž den jsme se po návštěvě kamenných obrů přesunuli do městečka Salisburry, kde jsme navštívili další opravdu velmi vysokou katedrálu.........městečko bylo hezké, malé, ale přesto v něm bylo vše, co bych k životu potřebovala......irští hudebníci na ulicích.....dudy se ozývaly široko daleko, tomu říkám atmosféra...........

Třetí den na návštěvu Oxfordu se již udělalo lepší počasí a dokonce se na nás i podívalo sluníčko, byli jsme v zahradách, kde se natáčel Harry Potter a kde lítala Hermiona s Ronem......zajímavé, ale ne pro mě :-D já jsem se spíše zajímala o studentské koleje a prostranství okolo univerzity, do kterého stejně nebyl nijak zvláštní přístup..................poté jsme se přesunuli do Windsoru, kde zrovna jednala královna s francouzským prezidentem Sarkozym, proto byly všude vlajky a drahá auta...........

Čtvrtý den byl nejhorší, vyrazili jsme totiž do přístavního městečka Porsmouth, kde se narodila většina anglických spisovatelů a umělců.....myslím, že spojení lilo jako z konve, je pro tento den slabý pojem...........se svými chudáčky deštníky, které se prohybovaly ve větru jako tulipány jsme bojovali a nasměrovávali je tak, aby nám alespoň do očí neteklo......ale marně, kdo měl pláštěnku a zabalil se do ní od hlavy po paty vyhrál.....................................já jsem prohrála............

Navštívili jsme staré námořnické muzeum a také loď, kde byly moderně znázorněny různé námořní bitvy....i přes hrůznost počasí bych si snad bývala tento den užila, nesměla bych se však se svými 183 centimetry bouchnout do hlavy o trám, který vedl podél celé lodi.......vyjížďku po přístavu jsem v polokomatickém stavu prospala a lépe se mi udělalo až odpoledne, kdy vysvitlo slunce a já jsem si prohlédla rozhledu the Spinnaker, kde v horní části byla kavárna, kam jsem se už ale šplhat neodvážila, havu mám jen jednu, že..................................................................................

Pátý a zároveň poslední den jsme vyrazili do Londýna a to bylo teprve ono.....bolest hlavy byla tatam a i počasí se konečně umoudřilo........seděla jsem v autobuse a najednou na mě vykoukl Big Ben s celým svým parlamentem, zvláštní pocit, celkem mě zamrazilo.........vylezli jsme na velké ruské kolo, ze kterého jsme díky jasnu viděli vzdálenou Eiffelovu věž......poté jsme si prošli Londýn, shlédli jsme výměnu stráží, prošli jsme se po Tower bridge, kde už na nás opět padaly dešťové kapky a naší cestu jsme ukončili v Toweru, na který já už jsem ale neměla sílu, takže královské klenoty mi zůstaly utajeny, snad budu mít šanci je ještě někdy vidět.........................

Před odjezdem domů jsme se ještě vyšplhali k nultému poledníku, kde jsme se všichni vyfotili a poté už jsme nastoupili do našeho loďáku a vydali se směr naše vlast................................................