Není proč se bát, není co řešit.....No asi takhle...venku se udělalo opravdu nobl krásně a to mi jediné zvedá náladu. Ve škole už začínám chytat opravdovou ponorku a nemůžu už vystát nikoho ani na minutu. Na všechny jsem sice nepříjemná a nevrlá, ale já už prostě nemůžu, dívám se na ty ksichty už přesně tři roky a mám toho tak akorát, už jen měsíc proboha a bude to zase na chvíli za mnou...
Dneska nás z nějakého mě nevysvětlitelného důvodu pustili dřív(říkám to jak lvy z klece) a tak jsem se vyletnila a se zmrzlinou, která je podle mě ta nejlepší na světě, jsem seděla na náměstí a koukala se doblba. Bylo takové krásné dusné teplo a přitom nepralo slunce a bylo zataženo, takové počasí miluju a potom začaly padat malé osvěžující kapky, bylo to supr.
Zítra to zase bude obvyklá nuda až na to, že obstarávám dárek na oslavu mé kamarádky a myslím, že ji to fakt vystihne, ale samozřejmě to zde nemůžu publikovat, viď Moni? :o)))
Jinak se týče mě, tak jsem absolutně rezignovala, jo řeknu vám to milí chlapci, jste svině a serete mě všichni bez milosti......ufff, to se mi ulevilo.